Nestíhaná...

Těžko říct, jestli je to nějaká specialita jara nebo prostě jen jako obvykle neumím přidávat věcem váhu. Prostě opět nestíhám. Mám pocit, že se v průběhu roku střídá několik období. Jedno kdy mám čas na vše a okolo se nic neděje a druhé, kdy se toho kolem děje až moc a já následně nestíhám. To je typický příklad uplynulého víkendu. V pátek dospím týden, jdu si zaplavat, nějaká ta kultura... a doma jsem mrtvá. V sobotu bylo pěkně, tak co se nejít projít a v neděli člověk tak možná dodělá praktikum (i přes neutuchající odpor Gnuplotu) a navíc si večer ještě střihne hon za zodiakálním světlem (mimochodem na těch fotkách to vypadá velmi fajně).
Prostě všeobecný střet zájmů, ze kterého vyplynulo akorát to, že nestíhám věci, co bych stíhat měla. Prima...

Praktikum

JAko každý studen fyziky musím psát protokoly do praktika. Jako každý student fyziky na to nadávám. Tam to nevychází, onde zase mám moc velkou chybu, jinde mi ustřelí hodnoty v grafu. Prima no. Rozhodla jsem se mít krásné protokoly, tak jsem zkusila, jak to půjde se psaním v LaTeXu. No psaní je v pohodě, zato grafy zjevně ignorují mé snahy o estetiku. Vznikají tak netušeně ujeté pseudocosi. Prostě po několika hodinách ustavičné práce mi to vyplivlo ošklivé pdf. Co se dá dělat no, budu si s tím muset pokecat nějak důkladněji. Nicméně nachápu co je špatně.

A mimochodem psát praktikum ráno po plese není moc fajn nápad...

Vaříme s Bartschem...

Jednou za dlouhou dobu se odhodlám k hrdinskému činu - něco si uvařit. Rodinka mě nechala samotnou doma, tak mi ani nic jiného nezbývalo. Teda krom možnosti zajít do restaurace, ale nechtělo se mi z domu. Díky tomu jsem taky místo nečeho na co bych měla skutečně chuť, měla jen rybí prsty a brambory. Nicméně v průběhu vařícího procesu jsem ještě stíhala hledat vzorečky v Bartschovi. Musela jsem vypadat jako taková ta slečna z jednoho matfyz filmečku, která jednou rukou míchá něco v hrnci a v druhé drží učebnici kvantové mechaniky. No ono to teda mělo své následky, místo kmínu jsem do brambor nasypala solidní dávku majoránky, ale co už. Sníst se to stejně dalo.

Mno a konečně mi jede Jabber, tak blbou chybu, jako nekontrolovat, jestli mám při zadávání hesla zapnutý NumLock, si za rámeček nedám. Tak už jenom WiFinku...

Nejede a nejede...

Jsou věci mezi nebem a zemí, které nepochopím. Třeba fakt, že mi pořád na Pidginu nejede Jabber, ačkolivuž mám heslo, všechno správně nastavené a vůbec. Prostě se odmítne autorizovat a pošle mě zvesela do háje. Nechápu proč. To, že mi nejde WiFi, to považuju za normální, ale že mi nejede Jabber, to je docela podezřelé...

Linux lamer user...

Po instalaci Linuxu jsem jakožto uživatel začátečník prošla hned několika stavy...

• údiv (člověk zvyklý na Windows vidí jinak vypadající OS...)
• nadšení (ono to i hezky vypadá...)
• lehká deprese (vlastně tu moc věcí nefunguje...)
• deprese (vůbec nic tu nefunguje!!!)
• hysterie (ja chci zpátky Windows! - doporučuju se z toho vyspat)
• agónie (tak to zkusíme rozjet ještě jednou...)
• opatrné nadšení (hele ono mě to poslechlo...)
• nadšení (ono to se mnou komunikuje!!!)

Momentálně se nacházím samozřejmě v posledním bodu, tak uvidíme, jestli mi vydrží nenabootovat Windows :)
Asi bych měla poslechnout radu jednoho dobrého kamaráda... "musíš ten systém sbalit" ... tak uvidíme ;)

Já a můj nový OS...

To se tak člověk jednoho dne rozhodně, že mu Windows není dost dobrý a chce Linux... Rozhodnutí by to bylo docela prima, kdyby se ten systém se mnou bavil. Jediné, co se mi podažilo plně nastavit tak, abych s tím byla spokojená je Firefox(a to ještě nezkouším rozjet žádné rozšíření). To ostatně není takový problém. ICQ se se mnou baví tak na "dobrý slovo" a Jabber se zjevně urazil úplně deinitivně. Mail mi pro jistotu nadává, že mám všechno špatně zaregistrované a bůh ví co ještě.
Metafora, o tom, že když si člověk nainstaluje Linux, je to jako kdyby se ocitnul na louce, kde si všechno může sám postavit, je sice prima, ale já mám pocit,že jsem nezvládla ani vykopat základy. Dokonce ani postavit stan. Zatím tu docela fouká...