Mobilní nenávist

Patřím k těm lidem, co bez mobilu bohužel neudělají ani krok a velmi ráda předpokládám, že podobnou filosofii vyznávají všichni lidé, které chci čas od času sehnat. Na druhou stranu existuje několik stinných stránek věci, jako to, že mobil se čas od času vybije, popřípadě že někdo zavolá či napíše v nevhodnou dobu.

Včera jsem šla spokojeně spinkat, utahaná jak kotě a těšila jsem se, že budu lenošit v posteli... no tak cca do oběda. Bohužel můj sladký spánek mi neměl být dopřán. V 5:36 se ozval příšerně hlasitý odporný ukřičený zvuk. Žádné pípnutí, asi pětivteřinová melodie. Bratrovi přišla SMSka. Myslela jsem, že umřu. Zavrtala jsem se pod peřinu a rozhodla se opět navrátit do říše snů. Asi hodinu na to se ten dementní zvuk ozval znova. Chtěla jsem něčemu ublížit. Nicméně tentokrát jsem se rozhodla neriskovat další vyrušení z mé oblíbené činnosti, popadla jsem ďábelský mobil a vší silou ho mrskla na křeslo v obýváku a hodila na něj deku a dva polštáře. Jestli pak zvonil, to netuším...
Nicméně najvíc mě na celém tomto incidentu vytočil fakt, že drahého sourozence, který měl mobil k sobě blíž než já, ta bestie nevzbudila...

Na vlastní nebezpečí

Tentokrát jsem nic neprovedla ani se mi nic nestalo, zcela vážně, ale tak čtyři roky zpátky to byla jiná, to jsem provedla... no dřív než vás na cokoliv napadne kliknout, tak bych ráda odpřísáhla, že následující snímky nehodlám opakovat a skutečně jsem přírodní brunetka :)

Protože jsou tací, co mi nevěřili, že jsem byla blondýnka (Hecho en México, aneb Mexiko 2005)...
Nicméně to byl spíš vedlejší produkt toho, že jsem si hrála na veverku a byla zrzka (jaro 2005)...
Což následovalo po mém opravdu "dark" období, kdy jsem měla vlasy sotva po ramena a ještě k tomu barvy černé (taneční, tedy podzim 2005 a před tím taky nějaká chvíle)...
A pak následovaly taky různé černo zrzavé kombinace, ale ty nejsou až tak zábavné (chvíli jsem se inverznila:))

Takže kdo na to kliknul, následky si nesete sami, já vás varovala...

Obloha, mraky a západy

Tak jsem se odhodlala ke zveřejnění "kýčovek" focených z balkónu. Někdy je prima koukat na západ. ikdyž v létě je to doslova peklo. Takže prvních pár fotek je tu.
A aby to tu nebylo tak černé, tak nějaká ta fotečka...

Maroko

Tak po více jak měsíci jsem se dostala ke zpracování marockých fotek. Člověk si tak pěkně zavzpomíná a chce se mu vrátit. Tahle země totiž vážně stála za to. Takže kdo má zájem mrknout se, jak vypadá Maroko z mého pohledu, tak tady.

A jen pár záběrů "na ochutnávku"...


Večer na Sahaře, v částí zvané Erg Chebi, kde Antoine de Saint-Exupéry napsal Malého Prince


Zahrady Majorelle v Marrakéši, koutek klidu a neuvěřitelných barev


Děti z ksaru Ait-Benhaddou

Jak (ne) jíst opuncie...

Ne, že bych byla škodolibá (jak bych mohla :)), ale působí mi jistou radost, když sem můžu napsat něco, čeho jsem nebyla hlavním aktérem, ale pouze svědkem...

Určitě všichni znáte takové ty velké placaté kaktusy, které rostou kolem cest v jižních krajích, opuncie. Tyhle mršky mají hříšně dobré plody, takové načervenalé bambule, které rostou na samém vršku těch odporně pichlavých placek. Už tento fakt mluví proti pokusům o utrhnutí téhle slaďoučké pochoutky.
No nacházeli jsme se zrovna ve vesnici Asni, v pohoří Vysoký Atlas. V kempíku byl náš zájezd samotný, prostě prima místo, obehnané z jedné strany těmihle kaktusy. A nebylo by českého člověka, aby se nepokusil najíst chutných plodů zdarma (teda ono na trhu tři takové plody stály asi dvě koruny, ale typický čech si pro korunku koleno nechá vrtat že...). Nicméně utrhnutí plodu není jediný problém. Plod samotný je pokryt stětinkami trnů se zpětnými háčky. A do tohohle plodu se člověk musí dostat.
Velmi záhy přišli účastníci na to,že s pomocí ručníku jde opuncii vcelku bezpěčně a bez újmy na zdraví utrhnout. Pak zbývala už jen ta netriviální část, kdy bylo třeba plod otevřít.
Moje drahá spolucestující kamarádka se rozhodla, že když to zvládli ostatní, zvládne to ona taky. A to jsem musela vidět. Do malého ručníčku zabalila plod a docela umně ho odtrhla od kaktusu. Tak jsem si říkala, že je o zábavě a nechala jsem ji svému osudu. Najednou se ozvalo vyjekutí a zvolání "Janaaaap, já jsem tak blbá..." Tak jsem šla zjistit co se stalo. Kamarádka seděla na zemi jak hromádka neštěstí a vylíčila mi, kterak do opuncie se dostala docela jednoduše, snědla ji taky bez následků, ale pak si do zabodláčeného ručníku utřela ruce a ty mrchy bodlinky se jí chytily všude po dlaních, tak jsme vzaly pinzetu a vytahovaly... On existuje důvod proč si ten plod koupit na trhu.
Hm je to skoro jako bajka, poučení zní "nic není zadarmo:))"