Pozdravy

Ahoj ze Svycarska vsem co to tu ctete. V kempu jsem chytila wifinku, tak se toho musi vyuzit.
Je tu prijemne, zeleno a vyhledavac na me mluvi nemecky, coz je jedna z nejhorsich veci co se mohla stat. Mozna jsem se to na tom gymplu mela naucit :)
takze krasny den z kantonu St. Gallen vsem...

Já a můj notebook

Tak jsem si pořídila nový notebook. Pro zvědavce Dell Studio 1537 (ale parametry sem psát nehodlám :)). Samozřejmě jsem ihned hodlala aplikovat své přesvědčení a nainstalovat si tam Ubuntu vedle Vist. Někde jsem totiž došla k závěru, že jsem dostatečně schopná pro tento úkon. No, ne tak úplně.

Visty jsem zaregistrovala, a hurá na Ubuntu. Všechno krásně fungovalo, jen s jedním malinkým defektem. Kouknu na volné místo na disku a hle, mám čtvrt giga volného. Něco je zle. Tak jsem si vygooglilá návod, jak přerozdělit disk. Vypadalo to značně triviálně, ale triviální to nebylo. Tedy ne, že bych něco neudělala, ale pak se stala taková fatální blbost a najednou po systému ani vidu, ani slechu, dokonce ani po Ubuntu, ani po Vistách. Tak jsem si úspěšně oba smazala. Přerozdělení disku zjevně vypadalo na velkou magii. No nakonec jsem zjistila, že mi Visty prostě nedovolí mít na Ubuntu víc jak 30 giga, tak to muselo jít silou. No nakonec vyřešeno, ale ty nervy... Blbé, blbé Visty!!!

A jako bonus? Přihlásila jsem se do widlí s tím, že to alespoň to udělám použitelné a hle, každý úkol jsem musela natřikrát schválit a koukám, ani nemám adminí práva. Na to, že jsem jediný uživatel je to veselé. Nejradší bych ten systém kopla. No, hlavně, že už mě to poslouchá, ale nervy to byly!

Státnice a to okolo

Koukám, že v posledních dnech jsem se odmlčela a náležitě mi to už bylo vytknuto... ono se není čemu divit. Člověk se pokouší udělat státnice, získat americké vízum a oslavit státnice a tak... no je toho hodně.

Vlastně nejdůležitější bylo nabytí Bc. titulu... a nebyla bych to já, kdyby se těsně před tím vše neporouchalo.
Víkend mezi státnicovou písemkou a ústním kolem. Paráda, znuděně jsem stahovala filmy a tak... a můj úžasný externí disk, který jsem tu kdysi zmiňovala ťuknul hranou o notebook. Ozvalo se zachrchlání a konec. Long live má záloha disku z notebooku. Jak to tak vypadá, vše šlo do kytek. Naštěstí fotky mám z 90% ještě na jiných místech a některé dokonce (!) zálohované. Ale kdyby jen disk, to není vše. Den na to začal chrchlat notebook. Ale jakože hodně. Chrrrrr vr vr chrrrr. Tak co by člověk neudělal. Popadla jsem šroubovák a hodlala se kouknout svému počítači na zoubek. A vykoukala jsem vyběhanou hřídelku větráčku. Rodič sice navrhnul daný komponent sehnat, ale něco uvnitř mi říkalo, že na čtyři roky starý model sotva seženu levnou náhradní komponentu.
No ale postříkalo se to nějakým silikonovým nesmyslem a výsledkem je, že se přehřívá a nechrčí. Nicméně neustálá nespolupráce se vším, co jsem k počítači připojila a vyskakování touchpadu (vrčení už tu bylo dřív, ale touchpad vyskakuje poprvé :)) mě motivovalo k sehnání nového notebooku. Ať žijou nečekané výdaje.

A vrchol toho všeho? Státnice. Jedu na zkoušku, počasí věrně simuluje skleník... no a už během přípravy se zatáhlo, zlověstně zahřmělo a započala se jedna z těch solidních průtrží. Tak jsem málem něrozuměla komisi na co se ptá... ještě, že tu bouřku nechtěli vysvětlit.
Zvláštní je, jak jsem si vždy představila, jak ze školy po státnicích vyjdu celá rozjásaná a ono houby. Vylezu do deště a domů jsem došla jak zmoklá myš. A jak se na mě můj pečlivě vybraný kostýmek pěkně přilepil. Miss mokré všechno. Ale hlavně že je titul doma že ;)

Shrnuto, podtrženo. Státnice mají katastrofický vliv na moji osobu. Ale jsou za mnou!!!