úterý 25. května 2010

Třikrát hurá byrokracii

Tak jsem zase jednou narazila na byrokratického šimla, tentokráte u Air France. V neděli jse mse vracela z Korsiky (parádní letní škola o gama záblescích, budou fotky...) a letěla jsem poměrně ráno, dle mojí letenky jsem měla mít šest a půl hodiny v Paříži na přestup, prostě jsem si už v Ajjaciu na Korsice řekla, že by se dalo stihnout dřívější let z Paříže do Prahy, abych pak nejela nočním autobusem domů.
Naneštěstí jsem do Paříže měla přiletět na letiště Orly a do Prahy jsem letěla z Charles de Gaulle. V ajjaciu mi paní u informašního stolečku řekla, že místa v dřívějším letu volná jsou, ale že mi opravdu nedoporučuje to přebookovat, protože bych to nemusela stihnout (když je exponovaná doprava, je Paříž holt zle průjezdná). Tak jsem ji nemoudře poslechla.
Samozřejmě jsem na charles de Gaulle přijela ještě dřív, než začal check-in na ten dřívější let. Tak jsem šla opět na Air France okýnko, že bych ráda změnila let. A pán, že má volno jen v business class. Tak jsem říkala, že připlatím. Vypadal že mi milerád vyhoví, ale jen do chvíle, kdy zjistil, že mám letenku miles award, která nejde na business upgradovat. Tak jsem si zvesela trčela šest a půl hodiny v Paříži, na mém terminálu nebyl ani zajímavý utrácecí obchod, prostě jsem se místy vážně kousala nudou :( Zkrátka a dobře, příště věřit, že dřívější let stihnu a nenechat se ukecat. Takhle jsem do prahy přijela v osm večer, což bohužel znamená do Brna ve dvě v noci. Celkem na cestách 18 hodin... a to jsem cestovala jen po Evropě.

pondělí 24. května 2010

Muzejní noc

Tak zpětně bych ráda reflektovala jednu takovou docela povedenou akci... Muzejní noc z pohledu pořádající instituce. Až mě překvapuje, co jsou lidi schopní udělat, když je něco zadarmo. Měli jsme co půl hodiny představení, kapacita šedesát lidí. Ze začátku paráda, moc se netěsnili, ikdyž byli trochu nakrklí, když byli poslední, co se nedostali dovnitř, ale pak jsem jim vysvětlila, že alespoň budou mít lepší místa a většinou byl klid.
Nicméně večer postupoval, lidě čekali dlouho a trochu popili pivo a začali být víc a víc agresivnější. Až jsem koukala, jak moc se lidé cpou, když je něco zadarmo. Doslova jak blbí. Samozřejmě ne všichni jsou takoví, ono v tom davu stačí ale takových pět a hned je problém. A marno lidem vysvětlovat, že hvězdárna je otevřená vždy v noci a že teda noční návštěva této instituce nemá speciální punc... ono by totiž museli zaplatit hotový majlant (35 Kč). Ale byli by tu v malé skupině, věnovali bychom se jim celou hodinu. Marno radit.

Co je však nejvtipnější, že ti lidé kolikrát ani netuší na jaké představení že to stojí frontu. Celá muzejní noc se smrskla na jakousi společenskou pseudoprestiž, protože pokladní Máňa se může další den druhé kolegyni pokladní v nějakém marketu pochlubit že byla na třech místech, kdežto kolegyně Anča chuděra stihla jen dvě. A ještě ušetřily... Tak nevím, neměla to být akce, která přináší trochu kultury do života?

sobota 1. května 2010

Předvolební šílenství

Nebojte se, na prvního máje jsem se nerozhodla být hrozně politická, ale dnes poprvé jsem spatřila klip "Přemluv bábu." Hm ano, je to trefné, místy však trochu trapné a asi to nejvíc zaujme teenagery, kteří ještě nemají věk aby volili. Takže se to asi mine účinkem. Ale ještě to není tak nechutné jako kampaň "Nevolíš, zaplatíš." Taky umím hodit na plakát nějaké náhodné číslo a tvářit se, že jsem ho dokonale zdůvodnila. Kolik lidí si zkusilo skutečně spočítat, jestli jsou ty čísla skutečná nebo jen náhodně vygenerovaná? Já jsem to tedy nezkoušela, ale moc bych tomu nevěřila.
Ale co mě fascinuje nejvíc, tyto kampaně už nám nic neslibují, jen haní ostatní. Já z toho mám pocit, že sleduju rozpravu čtyřletých dětí, které na sebe pokřikují... "to on rozbil bábovičku"..."neeee on zase ztratil kousek Lega"... A to mám skutečně někoho takového volit? Začíná mi to být proti srsti. Kupříkladu v Maroku mají před volbami vyhrazená malá mista na zdech, každá strana své, tam vyletí své plakátu a nikde jinde. Nikoho neotravuje obrovský ksicht politika (co většinou nebývá fešák) na billboardu kam jen se pohnu.

Nějak je mi z tohohle předvolebního šílenství zle. A to bude ještě čtyři týdny!