Třikrát hurá byrokracii

Tak jsem zase jednou narazila na byrokratického šimla, tentokráte u Air France. V neděli jse mse vracela z Korsiky (parádní letní škola o gama záblescích, budou fotky...) a letěla jsem poměrně ráno, dle mojí letenky jsem měla mít šest a půl hodiny v Paříži na přestup, prostě jsem si už v Ajjaciu na Korsice řekla, že by se dalo stihnout dřívější let z Paříže do Prahy, abych pak nejela nočním autobusem domů.
Naneštěstí jsem do Paříže měla přiletět na letiště Orly a do Prahy jsem letěla z Charles de Gaulle. V ajjaciu mi paní u informašního stolečku řekla, že místa v dřívějším letu volná jsou, ale že mi opravdu nedoporučuje to přebookovat, protože bych to nemusela stihnout (když je exponovaná doprava, je Paříž holt zle průjezdná). Tak jsem ji nemoudře poslechla.
Samozřejmě jsem na charles de Gaulle přijela ještě dřív, než začal check-in na ten dřívější let. Tak jsem šla opět na Air France okýnko, že bych ráda změnila let. A pán, že má volno jen v business class. Tak jsem říkala, že připlatím. Vypadal že mi milerád vyhoví, ale jen do chvíle, kdy zjistil, že mám letenku miles award, která nejde na business upgradovat. Tak jsem si zvesela trčela šest a půl hodiny v Paříži, na mém terminálu nebyl ani zajímavý utrácecí obchod, prostě jsem se místy vážně kousala nudou :( Zkrátka a dobře, příště věřit, že dřívější let stihnu a nenechat se ukecat. Takhle jsem do prahy přijela v osm večer, což bohužel znamená do Brna ve dvě v noci. Celkem na cestách 18 hodin... a to jsem cestovala jen po Evropě.