pondělí 30. června 2008

Krize nad elektrodynamikou...

Pozítří mám zkoušku z elektrodynamiky a nejsem schopná s tím hnout. Ne že by to bylo tak nepřekonatelně obtížné, jen se už nezvládám učit. Prostě jsem vypla. Čtu si poznámky a nevnímám. Každý den čekám na to, že začne pršet a já budu mít chuť se učit. A ono to nepřichází. Dneska jsem snad dodělala praktikum a konec. Prostě mi chybí elán nebo co. Vlastně už se vidím v Karlových Varech na filmovém festivalu nebo na chatě s přáteli. Prostě už nemám na to naučit se milion vzorečků, tohle zkouškové bylo trošku nad moje síly, jak psychické, tak fyzické. A možná si za to můžu sama...

Shrnuto a podtrženo, je mi nějak jedno, jestli tu zkoušku udělám nebo ne, teď už chci svůj klid...

pátek 27. června 2008

Tajemný pípot a tak...

Dneska byl veskrze náročný den, dopoledne jsem si byla pro zápočet z elektrodynamiky a zkonzultovat téma k bakalářce. Následoval oběd na právech, hoďka v čajovně nad elektrodynamikou a squash. Vlastně jsem byla ráda, že můžu dělat něco jiného, než sedět doma.
Po squashi jsem teoreticky měla namířeno na sraz bývalých spolužáků na Hádech. No proč ne, měla jsem tam cestu se současnou a bývalou spolužačkou zárověň (to je složitý:)) To jsem se zrovna nacházela na Náměstí Míru. Záhy mi zavolal kamarád, abych dojela hrát deskovky do Pisárek. Takže jsem si přes Hády udělala menší výlet, prostě jsem jak pitomá cestovala po Brně (navíc jsem si tu deskovku nakonec ani nezahrála, poněvadž jsem přišla pozdě).

Nicméně k pípotu. Konečne jsem dorazila domů, celá šťastná, že si odpočinu, otevřu dneře a slyším protivné pííííp, pííííp... Podle zvuku jsem dorazila do kuchyně a hledala. Je to mikrovlnka? Ne. Trouba? Ne. (To je tak na nic, když má člověk doma takové ty inteligentní spotřebiče, co pořád na něco upozorňujou.) Nakonec jsem se zaposlouchala do ledničky a hurá, měla jsem viníka. Nicméně jak zrušit pípot? Nakonec jsem pomačkala náhodnou kombinaci tlačítek a je klid :) (Už se těším, až se zítra probudím a kolem mrazáku budou rampouchy.)

A mimochodem, do mé "středověké skupinky" mi přibyli lékař/hajný, služebná, válečný stratég, stavitel katapultů a podobných věcí, děvečka ze statku a kupec (který původně prohlásil, že by byl nevolník, což jsem mu zhatila jakožto nedostatek fantasie ;)) Začínám mít prima "sbírku."

středa 25. června 2008

Středověk a bouřka a tak...

Zase jednou se prostě potřebuju vykecat :)
Takže dneska, byla jsem v kině na Letopisech Narnie (nic moc, ale pobaví). Když jsem vylezla rozprostíral se nad městem romantický bouřkový mrak. V tu chvíli jsem si vynadala, že jsem nevzala deštník. Na chmi totiž hlásili, že bouřky zasáhnou jen sever republiky, čemuž jsem naivně uvěřila. Chyba lávky. Ještě při čekání na tramvaj se strhnul prima slejvák, nicméně až do trolejáku jsem se stihla dopravit vcelku suchá. Pak mě čekala cesta k domu.
Vzhledem k tomu, že při odchodu bylo značně letně, měla jsem odpovídajícně lehkou obuv. Ta se proměnila v mokrou skluzavku, takže jsem nakonec dopadla tak, že jsem popadla botičky do ruky a bosky běžela domů. Musela jsem vypadat jak nějaká střelená divoženka. Malými krůčky (kvůli sukni;)) jsem cupitala v dešti, z vlasů mi crčela voda a v ruce se mi houbaly vietnamku se škebličkami. Jak z pohádky ;) Doma ze mě měli docela shoow, vlastně se nedivím, málokdy přijdu takhle promoklá. Jen je nepříjemné, že mi to nepomůže v uzdravení se z nachlazení, které jsem si pořídila na soustředku v Jedovnicích.

No a ke středověku. To mě tak v noci napadla divná otázka... "čím byste byli ve středověku." Nemyslela jsem tím, čím by člověk chtěl být, ale co považuje za vzdáleně reálné, kdyby v té době žil, byl stejného pohlaví a nacházel se ve stejných zeměpisných šířkách. Dozvěděla jsem se zajímavé věci, někdy trochu překvapivé. Takže mezi mými přáteli by byli královská služka, jeptiška (nebo prý lehká dívčina ;)), nižší šlechtic, mnich, rytíř a zbojník. A co bych byla já? Vlastně se nemůžu rozhodnout mezi dvěma osudy.Dokážu si představit, že bych byla třeba dvorní astronom (astrolog:)), nicméně bych se jako ženská musela převlékat za chlapa, aby na to nikdo nepřišel a pravděpodobně bych skončila vpletená do kola nebo upálená. A druhý osud? Ten je možná pravděpodobnější. Byla bych kejklířka nebo něco podobného, prostě potulná umělkyně cestující na odrbaném povoze s ostatními "umělci." Tančila bych, zpívala, četla z hvězdiček a vykládala příběhy o chrabrých rytířích.
Většina lidí mi na to řekla, že jsem idealista, nicméně já se nedokážu nějak vidět jinak. Dokonce jsem si k oběma osudům vymyslela příběh, ten možná někdy jindy :)

čtvrtek 12. června 2008

Náročný den...

Dnešek byl vcelku veselý. Prvně zkouška z rovnic matematické fyziky. V písemce jsem zvrtala co jsem mohla, bohužel hlavně z učiva středoškolské matematiky (kdo se má starat o směrnice přímky ;))... no hlavně když si člověk ví rady s parciálními diferenciálními rovnicemi... Zkouškou jsem sice zabila notnou část dne, nicméně když se mi kamarádka, co jsem ji dlouho neviděla ozvala s návrhem zajít do kina, nebyla jsem nějak zvlášť proti.

No kino... normálně chodím na inteligentní filmy, ale pro tentokrát jsem se chtěla odreagovat, tak jsem zvolila nejblbější film, co byl v nabídce. Sex ve městě. Hm nějak mi asi unikla pointa života těch odrostlých slečen. Teda ne že by nebylo prima mít šatník větší než můj pokoj, k tomu plný nechutně načančaných modelů od světových návrhářů. Odrostlé slečny se navíc chovaly jako odpudivé slepice, celý film tak nějak přetékal estrogenem a já se modlila, ať ta věc skončí.
Vrchol toho byly film hlasitě komentující slečny vedle a jakási trefená ženská, co si uprostřed promítání zavolala....

Já jsem vlastně ráda, že jsem normální. Nebo jsem abnormální a to kolem je OK? Jestli jo, tak se lidi probůh proberte...

středa 11. června 2008

Šikovné české ručičky...

Poslední dny byly všechno, jen ne označitelné slovem bezva. Teda jak co, v pondělí jsem si poprvé v životě zahrála squash, to bezva bylo, ale následně se vše zvrhlo. Již třetí den jsem na nedobrovolné dietě o rohlících a vodě (a stále si stojím za tím, že jsem si to nezavinila svým kuskusem) a když bylo zrovna období klidu, počítala jsem příklady na zkoušku, která je už zítra (nicméně včera večer mi došly příklady, tak to je asi znamení, ať toho nechám).

No má šikovnost se vlastně přímo týká těch nešťastných příkladů. Naštěstí mám trpělivé kamarády, kteří mi mají tendenci vysvětlovat jak to funguje, když s nečím nehnu (do telefonu se začínám představovat jako "nejotravnější z otravných kamarádek";)). No tak dneska jsme konzultovali v čajovně. Nejen že se mi ze zeleného čaje povedlo udělat nálev olejové konzistence, po kterém nebudu spát ještě dva dny, ale podařilo se mi rozbít pokličku té mrňavé konvičky na čaj.
Jak se mi to povedlo? Vlastně nevím, chytla jsem ji do ruky, ona blbě skákala a pak prostě cinkla o stůl a byla na čtyři kousky. Hotové puzzle. Tak mě napadá, jediné štěstí, že to neodneslo to sklo na stole, to by se na mě ten prodavač asi nedíval tak shovívavě :)

neděle 8. června 2008

Strasti a starosti výletování...

V sobotu ráno jsem se vzbudila, rodinka vypadala, že jede pryč, tak jsem se rozhodla provětrat hlavu s nima na chatě. Což bylo zdrojem nejednohé veselé situace...

Takže prve, zjistila jsem, že mě skutečně baví řídit, což děsí hlavně mého sourozence, který ve chvíli, kdy jsem sedla za volant začal kamarádům hromadně rozesílat smsky, aby věděli, jak případně umřel. Jinak docela v pohodě, dokonce i maminka vydržela nevykřikovat v každé zatáčce.

Jakmile jsme dojeli na chatu, jala jsem se sestavovat dalekohled, který tam bude mít stálé stanoviště přes léto. Samozřejmě jen co jsem ho vytáhla z auta, začalo pršet, ale co. No nicméně postavit ho není sranda. Zasekla jsem se už u trojnožky, což rodič komentoval se slovy, že z toho pravděpodobně postavím tank.

No a dnes ráno jsem se rozhodla pro návrat do dětských let. Tak jsem vylovila luk a šípy. Nutno podotknout, že šípy máme ty pěkné kupované. Jako ideální terč se ukázal být sloup. Nicméně jsem sotva k němu dostřelila. Tak jsem si říkala, že je načase pomoci tomu fyzikou. Povzpomínala jsem, že ideální je namířit šíp v úhlu 45˚a vystřelila. No to bylo naposled, co jsem viděla svůj exkluzivní šíp. Ten přeletěl onen sloup a spadnul buď do odporného lopuchového houští, nebo do potoka. Z nějakého důvodu mi to přišlo hrozně veselé, tak jsem se málem sesypala do parádně mokré trávy.


Prostě prima víkend... jen učit jsem se nějak nestihla :(