Chodící značka a tak...

No, dneska byl skoro den jako každý jiný. Vstala jsem, umyla se a šla se podívat na svatbu kamarádky z tábora. To samozřejmě znamenalo sraz mnoha lidiček z daného tábora, kteří jsou povětšinou z Prahy (kdežto já se nacházím v Brně, stejně tak nevěsta...). Tak jsme se pěkně srazili na Moraváku a hodláme odejít, když v tom kolem nás proběhla živá značka. Zní to divně, takže jak "živá značka" vypadá?
Takže byla to taková blonďatá slečna, co držela normální kulatou značku omezující rychlost na padesát kilometrů v hodině. To je ještě normální. Co nebylo normální bylo to, že slečna měla pouze botasky, kšiltovku a minikraťásky. Nic víc, nic míň. Před chvíli jsem se dozvěděla, že jde o jakousi kampaň zaměřenou na to, že řidiči si mají dávat v centru pozor na chodce a mají jezdit přiměřeně rychle. Já teda nevím, ale když jde o upozornění, které má především chránít děti školního věku... no slečna nahoře bez mi přišla decentně neadekvátní, a to bych řekla, že vážně nejsem nějak prudérní nebo tak...

Fotky z Bulharska...

Tak jo, v Bulharsku bylo krásně a protože neumím popsat jak moc, tak na téhle adrese jsou vybrané fotky. Nejsem na nich ani já, ani nikdo z lidičků co tam byli se mnou, prostě jen krásná příroda. A až budu mít zrovna alespoň trochu narcistickou náladu, tak dodám vrcholovou fotku z Vichrenu :) (Neznalým: nejvyšší hora Pirinu.)

Jinak co je nového? Pořídila jsem si "letní depresi" a nevím co se sebou, jeden z desktopů pořád posílá spam a průběžně mi tak provider blokuje internet a rodinka zjistila, že od dob, co můj sourozenec má počítač se čtyřjádrovým procesorem, doplácíme za elektřinu... jak je ten svět mimo...

Domácí apokalypsa...

Tak jsem se v noci z pondělí na úterý vrátila z Bulharska. Pirin je neuvěřitelně krásný a nebýt jedné bouřky a jednoho pořádného slejváku byla by to dovča jak vystřižená z katalogu dokonalých dovolených. Ale o tom se mi nějak rozepisovat nechce (své zážitky z cest holt zatím ponechávám soukromě).
Doma se touto dobou nikdo nenacházel, tak jsem si přijela, nerušeně se zhygienila a snažila se vybalit alespoň část té biologické zbraně, ve kterou se proměnilo moje oblečení. Úterý jsem strávila poflakováním po Brně a snahou něco zařídit, bohužel veškeré mé snahy vešly vesměs vniveč, tak jsem se vrátila domů. Zbytek dne jsem strávila u kamarádky na večeři a u filmu.
Ovšem dnešek se vybarvil v další z mých oblíbených katastrofických dnů. Hned ráno jsem zjistila, proč že mi nejede zpropadený internet. Netbox totiž došel k závěru, že rozesílám spamy. Tak jsem si s nima pěkně po telefonu pokecala a vyžádala si znovuzpřístupnění internetu. To by ještě docela šlo, nicméně Firefox se rozhodnul totálně rozbordelit. Asi třikrát jsem se pokusila o reinstalaci než jsem se poraženě smířila s tím, že pro tento den nebudu používat tlačítka back a forward. Alespoň že jede internet.
Za zázrak považuju fakt, že se mi povedlo nevyhožet při vaření, nicméně prošla jsem bytem a slyším slaboučkou melodii "Fur Elise." Prve jsem předpokládala, že je to od sousedů, nicméně při bližším ohledání jsem zjistila, že zvuk vychází z pokoje. Chvíli jsem s uchem na všem možném hledala, až jsem došla k bratrově polici s knihami. Zkusmo jsem drbla do knížky a melodie zastřípala. Ha... nicméně po vyházení všech knížek jsem zjistila, že původcem melodie, kterou jsem začala nenávidět je maličká hrací skřínka v poličce sousední. Rezignovaně jsem kopla do stohu knih, rozsypala jej, abych ho mohla zpět uklidit do police a spokojeně jsem zabila tu hrací potvoru.

Ať mi někdo vykládá, že se mi tohle neděje naschvál...