Tak jsem se v noci z pondělí na úterý vrátila z Bulharska. Pirin je neuvěřitelně krásný a nebýt jedné bouřky a jednoho pořádného slejváku byla by to dovča jak vystřižená z katalogu dokonalých dovolených. Ale o tom se mi nějak rozepisovat nechce (své zážitky z cest holt zatím ponechávám soukromě).
Doma se touto dobou nikdo nenacházel, tak jsem si přijela, nerušeně se zhygienila a snažila se vybalit alespoň část té biologické zbraně, ve kterou se proměnilo moje oblečení. Úterý jsem strávila poflakováním po Brně a snahou něco zařídit, bohužel veškeré mé snahy vešly vesměs vniveč, tak jsem se vrátila domů. Zbytek dne jsem strávila u kamarádky na večeři a u filmu.
Ovšem dnešek se vybarvil v další z mých oblíbených katastrofických dnů. Hned ráno jsem zjistila, proč že mi nejede zpropadený internet. Netbox totiž došel k závěru, že rozesílám spamy. Tak jsem si s nima pěkně po telefonu pokecala a vyžádala si znovuzpřístupnění internetu. To by ještě docela šlo, nicméně Firefox se rozhodnul totálně rozbordelit. Asi třikrát jsem se pokusila o reinstalaci než jsem se poraženě smířila s tím, že pro tento den nebudu používat tlačítka back a forward. Alespoň že jede internet.
Za zázrak považuju fakt, že se mi povedlo nevyhožet při vaření, nicméně prošla jsem bytem a slyším slaboučkou melodii "Fur Elise." Prve jsem předpokládala, že je to od sousedů, nicméně při bližším ohledání jsem zjistila, že zvuk vychází z pokoje. Chvíli jsem s uchem na všem možném hledala, až jsem došla k bratrově polici s knihami. Zkusmo jsem drbla do knížky a melodie zastřípala. Ha... nicméně po vyházení všech knížek jsem zjistila, že původcem melodie, kterou jsem začala nenávidět je maličká hrací skřínka v poličce sousední. Rezignovaně jsem kopla do stohu knih, rozsypala jej, abych ho mohla zpět uklidit do police a spokojeně jsem zabila tu hrací potvoru.
Ať mi někdo vykládá, že se mi tohle neděje naschvál...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat