Osudový Zlín...

Poslední dobou jsem nějaká aktivní. Tenhle víkend jsem si střihla šifrovačku Osud (tedy spíš O5) ve Zlíně. Opět ne s mým nativním týmem, ale s týmem Pralinky zvlášť.
Tahle hra mě nadchla. Měla jsem pocit, že fungujeme skutečně jako tým, šifry byly velmi pěkné, prostě pohodička. Snad jen úkol se sestavováním lodičky z několika málo součástek jsem zvládla proklínat až do konce hry. V dopočtu bychom byli pátí, nicméně se nám nepodařilo v čase pokořit poslední stanoviště. Docela škoda, nebýt lodiček, možná se udržíme na totální špici (tedy prvním místě ;)) až do konce hry. No ale člověk nemůže chtít všechno. Tohle se nebude tvážit, jako reportáž, takže se tu nehodlám rozepisovat, jen sdělit kladný pocit z téhle hry... není nad to jednou za čas jet nonstop při luštění šifer...

Tak mě napadá, že pro většinu obyvatelstva to musí být nehorázná zvrhlost, mrznout někde venku dvacet hodin a snažit se někam doplazit do určitého času. Nicméně ta skupinka dostatečně nadšených a ochotných je celkem velká :)
Shrnuto podtrženo, zase jednou jsem spokojená s víkendem ;) Ikdyž včera jsem po návratu byla pekelně utahaná...

Parciální rozklad osobnosti...

... nebo nějak tak. Prostě jsem úplně zlikvidovaná, už ani životabudiče typu kafe nepomáhají. Ráno jsem se probudila s prima bolestí hlavy (že by to vínečko bylo přeci jen moc sladké a do hlavy lezoucí???) a touhou prohodit budící nástroj oknem. Nicméně jsem se zvládla doplazit na přednášku (dokonce z ní mám i zápisky :)).
V jednu jsem naprosto spokojeně hodlala odjet domů. Na zastávce jsem spatřila troleják, nicméně jsem nebyla ve stavu běhacím, takže jsem pěkně pohodlně šla. Když už mi zbývalo sotva pět metrů, nedalo mi to a popoběhla jsem. To jsem se radovala, jak jsem to stihla, jak skvěle se mám. Nicméně podobný časový interval (netroufám si odhadnout jaký, ale cca takový, za jaký metr šedesát malý člověk urazí volným krokem vzdálenost vrátnice přírodovědy - zastávka trolejáku), měl ten příšerný člověk na každé zastávce. Upřímně řečeno jediné, po čem jsem toužila bylo být už doma a tenhle člověk si má muka musel prostě bezvadně užívat...

No co i to jsem přežila. Doma jsem se dala do "řešení" příkladů z elektrodynamiky, aneb kdo se snaží, najde hint na netu... Vlastně souhlasím s těmi různými studentskými fóry, kde se propíralo, kterak "everyone hates it" (a to je prosím doslovně z toho webu...). Hm prostě mi tahle část fyziky nezvládla přirůst k srdci...

No a teď tu nešťastně sedím doma, bolí mě hlava, takže obratem zavrhuji jít na astropraktikum nebo přednášku na hvězdárně. Docela mě to mrzí, nicméně představa transportu přes celé Brno je všechno, jen ne lákavá...
Prostě dneska to není OK.

M67...

Pro neznalé, ne to není žádná šílená zbraň, či něco podobného, je to název hvězdokupy a M je označení po panu Messierovi...
To byla jen úvodní poznámka. Téhle škodolibé bestii jsem věnovala asi čtrnáct hodin svého života. Intelektuální obsah tohoto sdělení je vlastně nulový, nicméně člověk si prostě občas potřebuje zanadávat. A poté, co jsem se ani tento víkend nevyspala a pokusila se o nějaký intelektuální výkon věřím, že na to mám právo...
... hloupá hvězdokupa, HLOUPÁ...
(ale na astropraktikum stějně nezanevřu:))

Všechno bolíííí...

Včerejšek jsem věnovala sportování :) Skoro bych řekla, že je to u mě výjimka, ale poslední dobou mě to docela baví... V rámci universitního Tv jsme jeli sjíždět Dyji. No nebýt toho, že jsem před akcí spala asi tři hodiny, neměla by chybu. Sluníčko, krásná řeka, v polední pauzičce špekáčky s chlebem. Idylka. Mi bylo naprosto nádherně, když jsem tak chodila bosky po tvávě, vedle hučel jez, na kterém jsme se chvíli před tím málem cvakli a tak. Prostě prima akce. Měli jsme neuvěřitelné štěstí na počasí, protože sotva jsme dojeli do Hrádku, docela šíleným způsobem se zatáhlo...
Když jsem pak večer šla s přáteli do hospůdky, měla jsem sebou dokonce i deštník a to už je co říct, já ho totiž nosím hrozně nerada :)

Každopádně voda super, dneska mě bolí celý člověk a musím, slovy MUSÍM se pokusit o dokončení jednoho astropraktika. Není nad odkládání věcí na poslední chvíli...

Aktivní týdny...

Někdy přemýšlím o tom, jestli by nebylo fajn zjistit, co je nuda. No a taky co je to volný čas. Ani jednu z těchto dvou věcí prostě nevedu...

Včera ráno jsem se pěkně nechala vyšokovat tím, že jsem jakýmsi omylem nahlédla do krabičky s diktafonem, jestli tam daný přístroj skutečně je, potřebovala jsem ho totiž na odpolední rozhovor. Zrada, krabička skrývala pouze návod a nic víc. Rozhovor se mi odvolávat rozhodně nechtělo, takže vyvstal problém co s tím. No nakonec jsem smazala půlku mobilu a rozhodla se jej použít jako inkriminované nahrávací zařízení. Nicméně než jsem přišla na tuhle alternativum, ztratila jsem nejméně týden života a hodinu reálného času hysterickým poletováním po bytě a hledáním. Samozřejmě bez úspěchu. (Diktafon maminka večer našla mazaně ukrytý ve skříňce v krabičce od brýlí...)
Takže na přednášku o hodinu později a s bolavou hlavou. Po přednášce jsem nějakým zázrakem stihla oběd i transport za paní kosmetičkou, což byla jedna z positivních stránek tohoto dne. Masáž obličeje je super :)
No a pak ten rozhovor... mobil aka diktafon neselhal, improvizace fungovala a teď to stačí jenom překlofat do počítače... "jenom." Potřebovala bych na to osobního otroka nebo něco podobného. Nicméně rozhovor byl prima, ráda hovořím se zajímavými lidmi a zpěvák skupiny Čankišou jistě zajímavý člověk je.

No a pak hurá na VUT opravovat fyzikální olympiádu. No loni měli účastníci lepší hlody v řešeních. Nicméně to vypadá, že jsem se zase jednou připletla k zajímavým akcím a k tomu, co mě baví dělat. To je značka ideál :) Uvidíme... dneska ráno jsme doopravovali, no někteří řešitelé jsou dobří motáci ;)

Všichni mě chtějí naštvat...

Někdy docela nedávno někdo zřejmě vymyslel soutěž, jak mě co nejvíc naštvat, vypsal její pravidla na nějaké velmi navšťevované stránce (pravděpodobně download porna zdarma nebo podobná hovadina...) a teď potkávám lidi, kteří se snaží získat první cenu. Kdyby jen lidi...

-Katastrofa započala minulý týden, kdy jsem si stihla sednout do kaktusu (mrcha jedna).
-Následující den si jakýsi chlap vedle mě v trolejbusu nazvracel do tašky a dokonce zvládnul tímto způsobem obšťastnit i mé kalhoty.
-O víkendu se mi stala šifrovačka Matrix, kterou bych si možná i užila nebýt okolností, které tu neventiluju radši (kdo ví, kdo to čte...). Nějak mám asi vazbu na domovský tým.
-V pátek jsem bloudila asi půl hodiny kolem stanice metra Hloubětín, která byla obklopena všemi možnými individui, která mi odmítala poradit, kde najdu ulici, po které toužím. Asi jsem měla na čele nápis Brno nebo co...
-Z MonteBoo Observatory nám chtějí udělat nějaký zadrbaný byrokratický MUO, což se mi příčí... no asi jako všem ostatním kolegům, prostě hřebíček do rakve...

Asi bych měla následující týden pro jistotu prospat.

Přítulný přítul praktika...

Není nad večer trávený s praktikem. Je takové přítulné a když se rozhodne, tak nepustí. Známost na minimálně rok a půl. Pro vyvolené jedince i déle. Začala jsem s termoemisí a skončila u atmosférické extinkce. Obojí mám tak do půlky a připadám si naprosto vyčerpaně. No můžu si fandit, udělala jsem alespoň něco, ale asi na mě leze jaro, jinak si nedokážu vysvětlit tu absurní lenost. Měla bych se vzpamatovat, poněvadž na konci týdne jedu do Prahy a musím mít všechno hotovo... pomáhej mi cokoliv v co věřím...

Filmofilní Janapka...

Rozhodla jsem se své posedlosti filmy dát "oficiální" kabátek, takže jsem se zaregistrovala na www.csfd.cz. Tedy pokud má někdo, kdo tohle nějakým nedopatřením čte, tendenci zajímat se o to, jaké filmy jsem viděla, popřípadě jaký mám na ně názor, nechť na příslušných stránkách vyhledá uživatele Janap. Sice ještě nejsem nijak advanced user, ale co není, může být :) Třeba se mi podaří projít tím střeleným testíkem co tam mají...
Jinak jsem opět zabila víkend nicneděláním a flákáním se všude možně. Jednou se mi to krutě vymstí, ale to je život (hlavně s pitomým optimismem ;))