Paranormální konvice

Občas se mi dějou veselé věci, občas tragické, ale paranormální poprvé. No co se stalo. Ve středu jsem si poklidně přišla domů, jediným obyvatelem byl sourozenec žijící na trojúhelníku postel - počítač - záchod, tak jsem dohopkala do kuchyně, že si udělám kafe. Takže abych popsala tvorbu kafe... kávovar stojí vedle varné konvice a tradičně jsou oba spotřebiče vypojeny ze zásuvky (bouřková paranoia). Šáhnu mezi konvici a kávovar a najednou se spálím o konvici. Naprosto jsem nepochopila co se stalo, neboť bratr konvici v životě nepoužil a byla vypojená. Nicméně byla horká, jako kdyby se v ní zrovna vařilo.
Takže mi není úplně jasné, jak se to stalo. Krom toho konvice ještě dvě hodiny horká byla... a tak nějak... voda takovou tepelnou kapacitu nemá ne? Takže má někdo vysvětlení? Jinak se odstěhuju s prohlášením, že máme poltergeista...

Dveřní drama

Blbá náhoda zase zasáhla v můj neprospěch. To jsem se tak vracela domů po jisté nepopsatelné párty, nijak moc ovíněná, takže hypoteticky neměl být problém. Hm jenže nějaký blb se rozhodnul, že dveře nějako zalomí či co, no prostě jsem se nemohla dostat do domu. Jak na potvoru když rodinka není doma, jsou dvě v noci...
No chvíli jsem přemýšlela co udělám, neboť zazvonit na někoho ve dvě v noci mi nepřišlo jako nejskvělejší nápad. No nakonec mě napadlo, že mám klíče od zadních dveří, které vedou do sklepa a dá se jimi dostat normálně k výtahům. No teda bojím se tam normálně i ve dne, ale ve chvíli, kdy ten zpropadený klíč padnul do zámku a dostala jsem se do domu, neuvěřitelně jsem si oddechla. Není nad kreativní řešení.

A jako bonus... doma se spinkalo nádherně, ale teda vzbudím se, na peřině krev, kouknu se a zjistím, že pochází z mého parádně rozříznutého chodidla. Jak se sakra střep dostane do boty??? Asi tunelový jev nebo co :(S

Jak jsem kupovala jízdenku

V pátek jsem se vracela z Prahy, na tom by nebylo nic divného, byla jsem tam kvůli Fyziklání, prima akce, prima den. Nicméně jsem nebyla upozorněna na to, že jízdenky eLiška na pátek jsou rychle vyprodány. A tak jsem se ihned po skončení soutěže začala shánět po tom, jak sehnat lístek. Kolejní kontakt nevyšel, tak jsem chtěla zneužít počítač, co jsme měli připojený k wifině. Všechno by bylo prima, ale lístky už nebyly. Tak co, přes Prahu se jezdí i z Ústí, Plzně nebo Karlových Varů. No jenže podobný nápad jako já měli zjevně i jiní lidé a jízdenky na trase dané město - Brno už neměli. Z nějakého pohnutí mysli mě napadnul ještě Liberec a hurá, lístek z Liberce jsem sehnala. Bohužel to zdaleka neznamenalo vítězství.
Kluci se doslechli o mém pseudoúspěchu a upozornili mě, že eLiška platí pouze na některých tratích... a z Liberce se samozřejmě nejezdí přes Prahu, ale přes Kolín. Myslela jsem, že mi švihne. No tak co, zkusíme objednat lístek z Českých Budějovic, tam jsem si zjistila, že na trase je i Praha. Ale co čert nechtěl, na eLišku nemůžu mít v jeden den dva lístky a tak jsem si jízdenku nemohla pořídit. Bohužel jsem na stránkách Českých drah nenašla žádné stornování objednávky, tak jsem spekulovala co s tím...
A dokonce jsem dostatečně kreativní a vymyslela jsem řešení. Přes 1180 a dalších milion čísel jsem se dovolala na helplajnu ČD a svěřila jsem se paní u telefonu, že jsem úplně hloupá, že potřebuju jet z Budějovic do Brna, ale omylem jsem si koupila Liberec a jestli je to možné stornovat. Ono je samozřejmě trochu v nesouladu s přepravními podmínkami tuhle jízdenku použít pouze na trase Praha - Brno, ale co, šlo o to dostat se domů... no paní byla ochotná, spolu jsme mi po telefonu zařídili jinou jízdenku s tím, že za libereckou mi vrátí peníze... no a následně mi paní chtěla jízdenku poslat na nádraží v Budějovicích. Trochu jsem zpanikařila a snažila se jí vysvětlit, že ještě v Budějovicích nejsem, a že si lístek vyzvednu kdekoliv v automatu. Kdybych přiznala, že si ho vyzvednu v Holešovicích, asi by se jí to nelíbilo... no nakonec jsem zvítězila nad systémem a ač se průvodčí trochu divil, proč ta jízdenka ještě není cvaklá, dostala jsem se bez úhon a za 120 Kč do Brna. Nicméně jak to tak počítám, ten hovor bude drahý, storno jízdenky taky něco stojí... až tak moc jsem neušetřila...

Sněhová kalamita

Ráno jsem se vzbudila (tedy v poledne) do vílého temna. Sněží. No za chvíli přestalo, tak jsem si z toho nic moc nedělala, to je přece v zimě normální. Na třetí hodinu jsem šla do města a sněžit začalo znovu, tentokrát vydatněji, no co i to se stává.
Kolem třičtvrtě na čtyři jsem odjížděla zpátky domů z České, pohoda, ve čtyři jsem byla na Staré osadě, troleják tu byl hned, žádný problém. Ovšem to jsem netušila, že v trolejáku strávím následující půl hodinu bez vidiny posunutí. Kdybych řekla, že jsme tu jednu zastávku, kam jsme se dostali, jeli krokem, kecala bych, pěšky bych dvakrát byla na kopci. No po půl hodině jsme se dostali za krizovou křižovatku u kasáren, tak jsem si říkala, že máme vyhráno. Houby, čekal nás kopec. Zastavili jsme na zastávce Údolíček, pěkně v kopci, kolem projel pluh, no to jsem se zaradovala.
Bohužel předčasně, neboť pluh o dvě sta metrů výš zablokovala auta neschopná vyjet nebo naopak ubrzdit kopec. No tak jsme chvíli čekali co se stane, načež byly otevřeny dveře se slovy, že musíme po svých. No bezva zkušenost, když mě málem sejmulo okolo projet se snažící auto. Takže shrnuto podtrženo, ceska domů z města mi trvala déle jak hodinu a půl.
No stačil mi pohled z okna, Provazníkova zasekaná, kopec do Židenic taky... jo z Vinohrad už nehrozilo se dostat, nebo alespoň ne za kratší časový úsek než dvě hodiny. Tak jsem holt musela zavolat na Hvězdárnu, že tentokrát nemám jak se dostat přes celé Brno... a kde sakra byli ti silničáři?

Pitomý výtah

Zákon schválnosti je svinstvo. Naštěstí jsem tentokrát nic nezmeškala, ale i tak... V našem úchvatném paneláku jsou dva výtahy, jeden malý, osobní, a jeden velký, nákladní. Malý výtah je možné v průběhu cesty dolů zastavit, ikdyž v něm jedou lidé a přistoupit. Velký ne.
V současné době se malý výtah spravuje, což implikuje celou řadu naprosto otravných záležitostí. Tak kupříkladu čekání na výtah, když někam potřebuju jet "ve špičce". Ještě pořád pokašlávám, tak nepřichází v úvahu běhat po schodech. Odevzdaně tedy čekám, stejně jako supi v ostatních patrech, dokud nezhasne červené světýlko signalizující obsazený výtah. Dnes jsem tímhle přiblblým čekáním strávila třináct minut čistého času. Stopováno.
Ale co je vrchol všeho, opravy malého výtahu začaly 12.1. (což si pamatuju, protože jsem měla zkoušku:)) a měly trvat maximálně tři týdny. Tři týdny uběhly a výtah pořád nejede. Co víc, za celou dobu, a to jsem doma celé zkouškové, jsem viděla pouze jednou někoho na tom výtahu pracovat. Jo a na tohle se platí část nájmu. Zcela vážně by mě zajímalo, jestli se najímají neschopné firmy, nebo jestli na to jen nikdo nedohlíží... ale hlavně, už mě to věčné čekání na výtah nebetyčně unavuje. A co je konečnou třešinkou na dortu? Člověk pochopí, že z desátého patra chodit pěšky neni úplně ok... ale když už máme jen jeden výtah, proč sakra lidé z druhého či třetího patra nejsou soudní a neseběhnou těch pár schodů pěšky? Mám pocit, že dokonce ani neplatí elektřinu za výtah, poněvadž se předpokládá, že budou chodit pěšky, normálně mi je to jedno, ale když takhle zabíjím čas... lidi zvedněte trochu zadek ne? Solidarita nic?
...a tohle je zase jen výkřik do tmy...