Ráno jsem se vzbudila (tedy v poledne) do vílého temna. Sněží. No za chvíli přestalo, tak jsem si z toho nic moc nedělala, to je přece v zimě normální. Na třetí hodinu jsem šla do města a sněžit začalo znovu, tentokrát vydatněji, no co i to se stává.
Kolem třičtvrtě na čtyři jsem odjížděla zpátky domů z České, pohoda, ve čtyři jsem byla na Staré osadě, troleják tu byl hned, žádný problém. Ovšem to jsem netušila, že v trolejáku strávím následující půl hodinu bez vidiny posunutí. Kdybych řekla, že jsme tu jednu zastávku, kam jsme se dostali, jeli krokem, kecala bych, pěšky bych dvakrát byla na kopci. No po půl hodině jsme se dostali za krizovou křižovatku u kasáren, tak jsem si říkala, že máme vyhráno. Houby, čekal nás kopec. Zastavili jsme na zastávce Údolíček, pěkně v kopci, kolem projel pluh, no to jsem se zaradovala.
Bohužel předčasně, neboť pluh o dvě sta metrů výš zablokovala auta neschopná vyjet nebo naopak ubrzdit kopec. No tak jsme chvíli čekali co se stane, načež byly otevřeny dveře se slovy, že musíme po svých. No bezva zkušenost, když mě málem sejmulo okolo projet se snažící auto. Takže shrnuto podtrženo, ceska domů z města mi trvala déle jak hodinu a půl.
No stačil mi pohled z okna, Provazníkova zasekaná, kopec do Židenic taky... jo z Vinohrad už nehrozilo se dostat, nebo alespoň ne za kratší časový úsek než dvě hodiny. Tak jsem holt musela zavolat na Hvězdárnu, že tentokrát nemám jak se dostat přes celé Brno... a kde sakra byli ti silničáři?
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat