Zamyšlení nad lidskou blbostí a logikou...

Tak jsem se dneska na chvíli zamyslela nad světem kolem. A teď bych apelovala na ty, co si přečtou tenhle příspěvěk a náhodou se jich to týkalo... neberte to jako osobní útok, je to jen zamyšlení nad lidma...

Kdž člověk cestuje, musí měnit peníze, což se týká i Maroka. V prvním marockém městě jsme zastavili na výměnu peněz. Byly dvě možnosti. První byla rozměnit ve směnárně a druhá rozměnit v jakémsi "směnárenském automatu." Jediný rozdíl byl v tom, že kurz v automatu byl lehounce horší (asi pětikoruna na tisícovku v přepočtu, prostě směšné číslo). No zájezd čítal padesát lidí, což přirozeně znamená velkou frontu. Ale byl tu ten automat, rychlý a docela efektivní. Ale ne, automat využila možná pětina zájezdu, zbytku šlo o těch blbých deset či patnáct korun, které by ztratili výměnou v bankomatu.
To mě přivádí k úvaze, jestli je to nutné. Skutečně jsme natolik chamtiví, že nám jde i o tuhle směšnou sumičku? Nebo jde o nějaký "princip"? Byl nutné, aby tři čtvrtiny zájezdu čekaly v rozpáleném městě, než si ta chamtivá čtvrtinka dovymění ve směnárně, přičemž automatu se nikdo ani netkne? Vždyť to postrádá logiku! To skutečně dvěma lidem vadí, že rozdíl v jejich vlastnictví bude činit deset korun???
Ne, asi finálně nechápu lidské chování, ty lidi "tam venku." Co budou dělat, až skutečně o něco půjde? Tohle byla jen náhodná skupinka lidí, ale když půjde o něco velkého, budeme schopni být chamtiví i v bližším okruhu? Podvádět rodinu a nejlepší přátele pro tisícovku či prémii k výplatě... asi jsem ztratila další iluzi o světě. Moc jich nezbývá...

Taxi Afrika...

Takže jsem se rozhodla podělit se se světem o některé ze zábavných chvil v Maroku. Asi těch příspěvků časem bude víc, takže budou k nalezení pod štítkem Maroko :) Tak snad se pobavíte ;)

Takže jak jsme jeli na výlet z Asni do Moulay Ibrahim. Obojí jsou vesničky ve Vysokém Atlasu, které spojuje parádní cesta nad propastmi, která v noci naštěstí není vidět. A to je pro můj příběh skoro smrtelně důležité.
Takže, jet se nás rozhodlo asi devět plus řidič. Na to, že do normálního auta se běžně vleze sedm lidí všetně řidiče jsme byli připravěni. Nás ale i s řidičem bylo deset. Tak jsme si naivně mysleli, že dostanem větší auto. Kdepak, zamířili jsme k tomu nejmenšímu, co na náměstíčku stálo. Dozadu se nás naskládalo šest. Seděli jsme různě na klíně, ještě docela pohoda. Vepředu seděli další čtyři lidi. Dva na každé sedačce. Něco vám nesedí? ... jo řídili dva lidi. Jeden šlapal na pedály a jeden točil volantem, a to za hlasitého halekání "Afrikaaa..."
No ale kdyby to auto alespoň bylo ok. Museli nád roztlačit, to je věc první. Jeli jsme po ráfku a z kola se kouřilo, v zatáčkách se otevíraly dvěře... ale hlavně... auto nemělo brzdy! (V Maroku jsou auta v základní výbavě zjevně bez brzd:)) Cesta do vesničky byla v pohodě, pře do kopce. Přijeli jsme na místo, a že prý musíme zastavit z kopce, že bychom se jinak nerozjeli. Zastavili jsme o přejetou kočku... nechť je její duše šťastná, že zachránila lidské životy... už jsem nás viděla v té propasti.
No co se dělo ve vesničce si nechám na příště, teď cesta zpátky. Ta cesta tam byla do kopce, takže cesta zpět přirozeně z kopce. A bez brzd to vypadalo na dobrodružný zážitek. No jak by ne. Brzdilo se o šutry a díry na silnici. Seděla jsem vepředu, tak jsem si to pěkně užila. Obvzláště moment, kdy jsme potkali projitejoucí auto stál za to... a odtud: potkají-li se v Maroku dvě auta, musí alespoň jedno z nich mít brzdy nebo jet do kopce....

Návrat z Maroka...

Tak jo, konečně jsem se vrátila zpět do českých luhů a hájů (sice ne na dlouho...). V Maroku bylo... božsky, krásně, dokonale, úžasně, skvěle... a tak dále. Čas od času sem zkusím poslat nějaké veselé postřehy z cesty (pokusila jsem se o to už v jedné internetové kavárně v Maroku, ale to bylo dílo, no na delší vyprávění :)) a pak i upozornit na fotečky, které si hodím na své stránky. No vzhledem k tomu, že nejsem doma ani 24 hodin a ještě jsem nespala a zítra jdu do školy a jsem tam jedenáct hodin a tak dále a tak dále... prostě víc příště :)