Taxi Afrika...

Takže jsem se rozhodla podělit se se světem o některé ze zábavných chvil v Maroku. Asi těch příspěvků časem bude víc, takže budou k nalezení pod štítkem Maroko :) Tak snad se pobavíte ;)

Takže jak jsme jeli na výlet z Asni do Moulay Ibrahim. Obojí jsou vesničky ve Vysokém Atlasu, které spojuje parádní cesta nad propastmi, která v noci naštěstí není vidět. A to je pro můj příběh skoro smrtelně důležité.
Takže, jet se nás rozhodlo asi devět plus řidič. Na to, že do normálního auta se běžně vleze sedm lidí všetně řidiče jsme byli připravěni. Nás ale i s řidičem bylo deset. Tak jsme si naivně mysleli, že dostanem větší auto. Kdepak, zamířili jsme k tomu nejmenšímu, co na náměstíčku stálo. Dozadu se nás naskládalo šest. Seděli jsme různě na klíně, ještě docela pohoda. Vepředu seděli další čtyři lidi. Dva na každé sedačce. Něco vám nesedí? ... jo řídili dva lidi. Jeden šlapal na pedály a jeden točil volantem, a to za hlasitého halekání "Afrikaaa..."
No ale kdyby to auto alespoň bylo ok. Museli nád roztlačit, to je věc první. Jeli jsme po ráfku a z kola se kouřilo, v zatáčkách se otevíraly dvěře... ale hlavně... auto nemělo brzdy! (V Maroku jsou auta v základní výbavě zjevně bez brzd:)) Cesta do vesničky byla v pohodě, pře do kopce. Přijeli jsme na místo, a že prý musíme zastavit z kopce, že bychom se jinak nerozjeli. Zastavili jsme o přejetou kočku... nechť je její duše šťastná, že zachránila lidské životy... už jsem nás viděla v té propasti.
No co se dělo ve vesničce si nechám na příště, teď cesta zpátky. Ta cesta tam byla do kopce, takže cesta zpět přirozeně z kopce. A bez brzd to vypadalo na dobrodružný zážitek. No jak by ne. Brzdilo se o šutry a díry na silnici. Seděla jsem vepředu, tak jsem si to pěkně užila. Obvzláště moment, kdy jsme potkali projitejoucí auto stál za to... a odtud: potkají-li se v Maroku dvě auta, musí alespoň jedno z nich mít brzdy nebo jet do kopce....