Přání

Dneska jsem uvízla v dopravě. Nejezděte před Vánoci kolem centra Brna, nestojí to za ty nervy. Na Starou osadu jsem dojela úplně v pohodě, 84 přijela ani jsem nemrkla a já se radovala, jak to město stihnu za chvíli. No houby. Jakmile jsme se přiblížili na okraj centra, jelo se krokem. Od semaforu k semaforu a jako bonus jsem byla svědkem několika pěkných úhybných manévrů následovaných klaksony. Není nad to posunout se o dva metry dopředu a riskovat tím havárku a komplet ucpané centrum města. No ale po hodině jízdy jsem se dostala na autobusák, alespoň že tak.

Ale kdyby jen to uvíznutí... dopravní podnik přišel na úchvatný způsob, jak popřát pěkné Vánoce. Po každém dopravním uzlu, kde nastoupí větší počet lidí, pustí znělku namluvenou nějakým příšerně žvatlajícím dítětem, co přeje pěkné Vánoce. Kdyby mi to někdo pustil po třičtvrtě hodině sezení v tom busu směr autobusák, asi bych mu rozbila obličej... poprvé to bylo řekněme milé, ale po desáté je to vážně na zabití, takže hm... veselé užvatlané Vánoce...

Náladová wifina

Normálně bych se odvážila tvrdit, že náladové mohou být jen živé věci, ale ono ne. Možná si pamatujete, že svého času jsem nadávala na to, že mi wifinka jede jen pod wokny a ne s tučňákem. Přešla už poměrně dlouhá doba a já jsem si v létě pořídila nový noťas. Měla jsem ho týden doma, pohoda, wifinka jela. Pak jsem odjela na skoro dva měsíce na různá místa po světě a vrátím se a wifina doma nejede. Tedy abych to uvedla na pravou míru, doma jede jen občas, nejčastěji v sobotu. A proč? No to je dobrá otázka. Odpověď jsem ještě nenašla, takže pokud máte nějaká konstruktivní nápad, sem s tím.
Plus aby to bylo záhadnější, tak kdekoliv jinde wifina jede. Ať jsem tu nebo v Americe, ve škole nebo v kavárně, no naprosto kdekoliv jede bez odmlouvání. Mám takový pocit, že chci vyhodit ten strašně sofistikovaný router a bude klid.