... nebo nějak tak. Prostě jsem úplně zlikvidovaná, už ani životabudiče typu kafe nepomáhají. Ráno jsem se probudila s prima bolestí hlavy (že by to vínečko bylo přeci jen moc sladké a do hlavy lezoucí???) a touhou prohodit budící nástroj oknem. Nicméně jsem se zvládla doplazit na přednášku (dokonce z ní mám i zápisky :)).
V jednu jsem naprosto spokojeně hodlala odjet domů. Na zastávce jsem spatřila troleják, nicméně jsem nebyla ve stavu běhacím, takže jsem pěkně pohodlně šla. Když už mi zbývalo sotva pět metrů, nedalo mi to a popoběhla jsem. To jsem se radovala, jak jsem to stihla, jak skvěle se mám. Nicméně podobný časový interval (netroufám si odhadnout jaký, ale cca takový, za jaký metr šedesát malý člověk urazí volným krokem vzdálenost vrátnice přírodovědy - zastávka trolejáku), měl ten příšerný člověk na každé zastávce. Upřímně řečeno jediné, po čem jsem toužila bylo být už doma a tenhle člověk si má muka musel prostě bezvadně užívat...
No co i to jsem přežila. Doma jsem se dala do "řešení" příkladů z elektrodynamiky, aneb kdo se snaží, najde hint na netu... Vlastně souhlasím s těmi různými studentskými fóry, kde se propíralo, kterak "everyone hates it" (a to je prosím doslovně z toho webu...). Hm prostě mi tahle část fyziky nezvládla přirůst k srdci...
No a teď tu nešťastně sedím doma, bolí mě hlava, takže obratem zavrhuji jít na astropraktikum nebo přednášku na hvězdárně. Docela mě to mrzí, nicméně představa transportu přes celé Brno je všechno, jen ne lákavá...
Prostě dneska to není OK.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat