Patřím k těm lidem, co bez mobilu bohužel neudělají ani krok a velmi ráda předpokládám, že podobnou filosofii vyznávají všichni lidé, které chci čas od času sehnat. Na druhou stranu existuje několik stinných stránek věci, jako to, že mobil se čas od času vybije, popřípadě že někdo zavolá či napíše v nevhodnou dobu.
Včera jsem šla spokojeně spinkat, utahaná jak kotě a těšila jsem se, že budu lenošit v posteli... no tak cca do oběda. Bohužel můj sladký spánek mi neměl být dopřán. V 5:36 se ozval příšerně hlasitý odporný ukřičený zvuk. Žádné pípnutí, asi pětivteřinová melodie. Bratrovi přišla SMSka. Myslela jsem, že umřu. Zavrtala jsem se pod peřinu a rozhodla se opět navrátit do říše snů. Asi hodinu na to se ten dementní zvuk ozval znova. Chtěla jsem něčemu ublížit. Nicméně tentokrát jsem se rozhodla neriskovat další vyrušení z mé oblíbené činnosti, popadla jsem ďábelský mobil a vší silou ho mrskla na křeslo v obýváku a hodila na něj deku a dva polštáře. Jestli pak zvonil, to netuším...
Nicméně najvíc mě na celém tomto incidentu vytočil fakt, že drahého sourozence, který měl mobil k sobě blíž než já, ta bestie nevzbudila...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat