Mohlo by se zdát, že mít školu prakticky každý den až odpoledne je ideální. Ale překvapivě tomu tak není. Dneska jsem si předsevzala, že ačkoliv mám na třetí, vstanu v osm ráno a něco užitečného udělám.
V osm ráno budík zazvonil. S jedním okem otevřeným jsem tu ukřičenou věc lokalizovala a spokojeně přeřídila na devátou. Hodina sem, hodina tam, to se toho stane. V devět budík zazvonil a situace se opakovala, ale s tím rozdílem, že jsem si dala navíc jen půl hodiny. Musím být na sebe přece přísná :P
Jo tak o půl desáté budík zazvonil, už jsem ani neotevřela oko, nahmatala ho (jako budík mám mobil a leží mi u postele, najít ho není těžké ;)) a jala se přeřídit na desátou... no tak vzbudila jsem se za deset dvanáct s mobilem v ruce, kde na mé potvrzení buzení čekal čas 10:00. Jo usnout uprostřed nařizování budíku... to už by se dalo považovat za umění ne? :P
A poučení... když neumím stávat, mám školu mít radši na osmou, to by mě alespoň nelákalo si tu mrchu přeřizovat, prostě pozdní vstávání není pro každého...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Aneb jak rika Baumaxa (Suchoripa)
Az me v osm vzbudi budik
s chuti do nej riznu
a vstanu v jedenact
:-)
Jinak toto znam s tim rozdilem, ze ja nevstavam ani na ty hodiny, co se prednaseji v casnych hodinach (obcas tedy se dokazu vyhrabat na ty 'odpolední' od ctyr a pozdeji :-)
Ale ja jsem vazne chtela :P A to tam nebyla zadna hodina, ja chtela mit proste volno, ktere neprospim :)
Okomentovat