Tak jsem zase jednou zjistila, že jsem prostě moc malá. Já si to normálně pochvaluju, minimálně se na hradech vlezu do všech dveří, aniž bych se musela sehnout a tak. Horší je to s nákupem kalhot, ale tak i to se dá přežít.
Nicméně dnes jsem byla opravdu překonána... Jsem si šla koupit kukuřičné klasy, abych si je udělala na oběd. Tak jsem je konečně objevila, co čert nechtěl, v horní polici mražáku, úplně vzadu. Tak jsem otevřela lednici a natáhla jsem se s tím, že jedno balení ukořistím. Co čert nechtěl, potřbovala bych asi tak o tři cenťáky víc. Tak jsem zavřela mražak a koukala jsem na kukuřičné klasy na horní polici jak husa do flašky. Jak na zlost nebyl okolo žádný sympaťák, co by mi kukuřici podal, dokonce ani nikdo jiný... Jak na potvoru jsem si ani nemohla povyskočit, neboť jsem zrovna měla boty na podpatku... prostě pech.
Nakonec mě napadla spásná myšlenka a šťouchla jsem do hordy klasů zespod (ony jsou ty poličky naštěstí šprušlovaté). Vesele se to pohnulo a já jeden konečně mohla ukořistit...
Nicméně, já vím, že průměrný člověk má 170 cm, ale nešlo by to ošéfovat i pro nás menší? Pře co je malé, to je milé a přece nás nikdo nenechá vyhynout :)
pátek 15. května 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
4 komentáře:
:-)
Ja se moc nesmala kdyz jsem premyslela, ze se kukuricneho klasu vzdam :D
Třeba to tak je proto, aby malí jedli něco, po čem vyrostou ;-)
neco mi rika, ze do vysky uz neporostu ;)
Okomentovat