Flákám se a nestuduju...

Ve zkouškovém se zásadně najde mnoho činností zábavnějších než učení. V pátek večer hospůdka a v sobotu šifrovačka Dnem. Ještě v sobotu ráno jsem přísahala, že večer nepůjdu na Muzejní noc. Takže jsem v devět večer stepovala na Hlavním nádraží a těšila se na noční muzea. Nakonec jsme stihli pouze výstavu lega, podzemí s galerií a nakonec i věž na Petrově. Tam jsem teda byla nedávno na Exitu, nicméně to si člověk tak nevychutnal. Věž byla vlastně první, kam jsme šli, nicméně tam byla docela šílená fronta. Tak jsme tam šli až nakonec. Fronta se redukovala sotva na hodinovou, takže jsme ji vystáli...
Kdo žije v Brně a nebyl na věži, jako by nebyl. NEbo mi to alespoň tak přijde. Na jednu stranu věžičky dalších kostelů a rozsvícené centrum, na stranu druhou nádraží, které mě zvládá fascinovat tak nějak vždycky, ale nejvíc v noci, když tam na osvětleném pátém nástupišti čeká posledních pár lidí.

No naše výlety za kulturou jsme prokládali popíjením Martini v parku (jo jsme barbaři) a zase jednou mi přišlo, jak prima je takovej studentskej život. Jo člověk ví, že zase bude muset na zkoušku, ale ty okamžiky mezi tím, ty stojí za to, ať jsou jakkoliv prosté.