Opět jsem se vrhla do víru kuchtění, tentokrát byl výsledek dokonce mňam, nicméně...
Rozhodla jsem se stvořit nivové karbanátky. Je to věc, co už jsem někdy vařila, takže s tím by nemusel být problém. Ve středu jsem si nakoupila nivu, droždí a vajíčka doma jsou, česnek se v lednici povaloval taky. Prima. Tak jsem si nastrouhala sýr, rozžmoulala kus droždí, rozklepla vajíčko a začala se shánět po česneku. Bohužel všechny ty mrchy, co jsme měli v lednici začaly klíčit, takže byly pro mojí potřebu prakticky nepoužitelné. Prošmejdila jsem celou lednici, abych našla jen vyklíčené potvory. Tak nic, jak to nahradit. Nakonec jsem našla půlku cibule, tak jsem zneužila ji. Prima. Poslední ingredience je strouhanka, aby se těstíčko zahustilo.
Otevřela jsem špajz, nakoukla do dózy se strouhankou a jímala mě hrůza. Strouhanka není. To je prostě zlo. Nakonec jsem si vzala na pomoc suché rohlíky a jakýsi mlýnek, nicméně mezitím jsem stihla volat rodince, kam se poděla strouhanka, co jsem asi před měsícem koupila. Přece se nemohla tak rychle sežrat. No nemohla, strouhanka si spolu s rodičema uháněla směr chata. Myslela jsem, že to se mnou švihne přímo v té kuchyni. Ještě bych pak mohla efektivně schořet nebo tak...
Poučení pro příště, nevařit, když si nejsem jistá tím, zda-li mám po ruce všechny suroviny. Howgh.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat