Mít mě za sousedku musí být něco jako konstantní utrpení. Měla jsem takový prima nápad, že na večeři si udělám rozpékací bagety a k tomu teplý čajík. Zapnula jsem troubu, bagety se pečou, po pár minutách jsem si přichystala i vodu, zapnu varnou konvici a prásk. Pojistky se odebraly do věčných lovišť.
Jakože kdyby to byly jen pojistky, co můžu nahodit v bytě, tak pohoda, ale tyhle jsou na chodbě. Tak volám rodičovstvu, kde je šroubovák, že ho nemůžu najít. Zatímco maminka do telefonu vypadala ne úplně uklidněně, mě bylo bůhvíproč co smíchu ;) Šroubovák nalezen, odšroubovala jsem deklík, hurá, pojistka s číslem 43 bude naše. Cvaknu nahoru, dolů, nic se neděje, zato vyleze poněkud znepokojený soused, kterému jsem tímto konáním rovněž zlikvidovala pojistky. Nadává cosi ve smyslu "milionu prace v hajzlu" a mě se chce smát. Telefon jsem pro jistotu položila a zvědavě cvakám pojistkama. Nic se neděje. Volá rodinka, prý co se děje. zatímco maminka se mi do telefonu snaží vysvětlit cosi s elektroměrem, slyším vedle tatínka, co jí vytýká, že pojistka a elektroměr jsou dvě různé věci. Položím telefon, tohle nemá smysl.
Soused nakonec mrká na pojistky co máme doma a ejhle, jednu jsem poslala do háje, což nechápu jak, protože před tím byly všechny ok. Strange things are happening...
Sečteno podtrženo, chudák soused (ale nechápu, proč si neukládá práci na počítači průběžně), chudáci rodiče, chudák já (možná budu mít následky)... ale ty rozpečené bagety byly prima, asi si zítra udělám další :P
Poznámka nakonec, fyzik není ekvivaltení s technickým typem :P
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat