Vaření čaje...

Jo o lidech, co vážně neumí vařit se říká, že by připálili i čaj. No já bych ráda, abych v téhle skupince obyvatelstva nadále nebyla, neb jsem schopná si udělat docela dobrý oběd. Ale čaj...
No dneska večer jsem se rozhodla, že potřebuju něco na prohřátí a zahřátí a povzbuzení, tedy čaj s medem a slivovicí, v rodince přezdívaný všelék. No tak jsem postavila vodu na čaj, nachystala tři hrnečky a dala se do chystání.
Fáze hodím pytlík čaje do hrnku byla v pohodě, dokonce i zaletí vodou se obešlo bez větších problémů. A pak jsem si vzala svůj oblíbený med v medvídkovi. Jistě ho každý zná, takový ten průhledný medvěd z plastu, co je plný medu a na hlavě má žlutý klobouk, kterým med vytéká. Obrátím medvěda a co se nestane. Klobouček se značným množstvím medu se vyleje do hrnku. Ne že bych něco začala zachraňovat. Naopak. Chvíli jsem nevěřícně koukala, pronesla něco neslušného a následně se sesypala smíchy vedle linky. Rodinka skoro nevěřila, že jsem nevypila tu slivovici samotnou. V křečích a se slzami smíchu v očích jsem rodince oznámila, co se stalo, tedy jsem se o to pokusila.
No a pak, že zkazit čaj je těžké. Tatínek tu odpornou sladkou věc sice vypil (no přidala jsem víc slivovice, ať to není cítit:)), ale ze mně si zase budou chvíli dělat srandu, že ani čaj uvařit neumím...