Jak se mi včera vstávalo? No byla bych řekla, že překvapivě dobře, poněvadž bylo děkanské volno, ale... Budík jsem si nastavila na devátou s vizí, že bych něco mohla udělat. V devět jsem se rozhodla, že je ještě brzy, tak jsem přeřídila budík na desátou. Pomalu běžná praxe. V deset jsem samozřejmě vstávat taky nehodlala, ale budík už jsem nepřeřizovala s tím, že se budu jen slastně převalovat a nicnedělat. No kéžby. Samozřejmě jsem usnula a to ještě v nějaké naprosto pitomé poloze...
Probudilo mě příšerné zvonění zvonku. Tohle je novinka, rodinka byla na chatě, tak jsem nečekala, že by někdo zvonil. A pořád. Tak jsem se jala vstávat, a to co nejrychleji. Bohužel ona nepovedená spací poloha se podepsala na mém stavu a jedna noha vypověděla službu. Nebýt stolečku s tiskárnou, asi bych se parádně natáhla. Po jedné noze jsem doskákala ke dveřím, abych zjistila, že takhle mě budí pošťák dole u dveří domovních. Tak dobře. Přislíbila jsem, že sjedu dolů, zašla do kuchyně na čaj na probrání (teda "zašla") a hodlala jsem opustit příbytek. Už už jsem otevírala dveře, když jsem si uvědomila, že mám na sobě velmi efektní pyžamko (tak jakože pro představivost trenýrky se Snoopym poctivě vyhrané v jedné sázce a božsky vytahané tričko:)). Asi bych pana pošťáka docela vyšokovala, tak jsem začala hopkat po bytě a hledat něco vhodného na ošacení. No už jsem toho pána docela litovala (nicméně i přes mojí snahu hodnotil můj domácí obleček á la arabská móda se zdviženým obočím:P).
No pan pošťák mi chvíli nevěřil, že jsem dcera té paní, co je uvedená na obálce, nicméně nakonec to vzdal, protože se mu v pošmourné mlze asi nechtělo čekat až dojdu do bytu pro občanku. A finále? Na balíčku byla uvedena rajhradská adresa na ordinaci, ne k nám domů. Ať žijí úředníci a probuzení v šoku...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat