Reflexe universitní

Tak jsem dneska udělala zkoušku. To je věc veskrze positivní. Na druhou stranu jsem se ve studijním katalogu dočetla takovou, no řekněme znepokující a popuzující zprávu. To druhé hlavně.

Takže taková volná citace: student si může za celé studium zapsat maximálně 27 kreditů z předmětů neuvedených jako volitelné ve studijním katalogu. Z toho maximálně devět může být mimo přírodní vědy nebo matematiku.

Takže podle tohoto nařízení je nám v podstatě zakázáno zapisovat si předměty mimo náš obor. A to jsem si myslela, že poslední dobou se snažíme o interdisciplinární vědní obory. A ono ne. Takže v současné době, pokud se rozhodnu absolvovat některý z kompletních, dejme tomu čtyřsemestrových, kurzů na informatice, tak mám smůlu. Tedy chápu-li nařízení správně.
Takže mám si podat přihlášku na FI? To je trochu kontraproduktivní ne? Jistě, chápu, že se jedná především o opatření proti chronickým sběračům kreditů odjinud, za lehké přednášky. Popřípadě to eliminuje lidi, co se dostali na přírodovědu, aby pak odchodili dva povinné semestry a mezi tím si dělají předměty na fildě, aby mohli následně beztrestně přestoupit... nicméně proč kvůli tomu mají trpět lidi, co si ty předměty zapisují ze zájmu. Kupříkladu jsem si chtěla udělat asi tři předměty na matice a následně několik mnoho předmětů na informatice, dokonce jsem našla pár zajímavých na fildě. Tak asi smůla.
A tak si říkám, že celá ta idea člověka vzdělaného na universitě, jež by byl čítankovým příkladem polyhistora, vzala za své...