Silvestrovské pozorování

Tak jak jsem trávila Nový rok a Silvestra, o tom se tu pro jistotu rozepisovat nebudu. Stačí, když řeknu, že to bylo prima ne?

No nicméně na chatě v Beskydech, kde jsem se nacházela, tam bylo krásně... krásně a jasno. A to i večer. Vzhledem k tomu, že jsem z Brna na chatu dovlekla i dalekohled, srdéčko zaplesalo. Tak jsem se jednoho večera rozhodla, že bude pozorování, dokonce jsem navnadila i své drahé kamarády, což je docela výkon. No navlékla jsem na sebe všechno možné oblečení od termonesmyslů po vrstnu goretexu, sebrala jsem červené světýlko, čelovku, brýle, mapu, foťák a dalekohled (již nějakou tu hodinu temperovaný:)) a vyrazila před chatu. Všechno jsem si pěkně nachystala, přímo přede mnou "zářila" M42, tak jsem si ji pěkně našla ve svém milovaném laserovém hledáčku, kouknu do objektivu... a nic. Tak jsem si říkala fajn, možná mám jen špatný okulár, přehodíme jiný... a zase nic. Už mi to nedalo a zkusila jsem se mrknout na nějakou jasnou hvězdu (konkrétně na Betelgeuze, jestli to někoho zajímá:)) a opět nic. Začalo mi to být divné a začala jsem pochybovat o svých konstrukčních schopnostech, aneb není možné, že jsem si ten dalekohled nějak špatně smontovala?
Bohužel jsem zjistila, že jsem šikovnější než jsem předpokládala a když jsem postívila proti zrcadlu, světýlko jsem v okuláru viděla. Dokonce i světýlka z vzdálených chat... takže kde byl problém?
Dala jsem si chvíli na rozmyšlenou a vytáhla foťák s tím, že taková fotka oblohy rybím očkem bude prima. No byla by, kdyby nebylo kolem -15 a foťák se nerozhodnul pro stávku. Nakonec jsem ho sice přesvědčila, že se zapne, ale to bylo všechno. Prostě nespolupracoval. Nicméně jsem si všimla jedné vcelku veselé věci. Celý objektiv byl zamlžený a ta hloupá vlhkost pomalu namrzala. Tak jsem ze zajímavosti koukla na zrcadlo a ejhle, závada byla na světě. Proklela jsem se za to, že jsem doma nechala rosnici (stejně by beztak nepomohla) a pomalu jsem se počala stěhovat zpět do chaty.

No další tři dny to s mrazem nevypadalo tak hrozně, ale k mé smůle přijeli sousedi, kteří mají bůhvíproč tendenci svítit celou noc venkovními světly (tedy možná tak pánu Bohu do oken, jednoho dne se asi omylem budu bavit se vzduchovkou... cíl je hádám jasný), takže z pozorování taky nic nebylo. Drazí kamarádi z toho měli druhé vánoce, ale co, alespoň jsem zase pod dlouhé době provozovala stargazing neozbrojeným očkem, efektně namrzla (a na rozmrznutí je skvělý čaj s medem a slivovicí:)) a měla neuvěřitelnou potěchu z toho, že jsem po dlouhé době viděla i Mléčkou dráhu, o které si v Brně můžu tak nechat zdát.

Šťastný nový rok :)