Stupňující se zkouškové

... způsobuje postupující blbost. Zcela vážně. Člověk má pocit, že by se s nabytými znalostmi měl stávat inteligentnějším a ono ne. Spíš blbne, ale takovým naprosto zlým způsobem.
Začalo to vlastně už před vánocema, kdy jsem dělala rumové kuličky. Začala jsem je skládat jako model těsně uspořádané struktury... nechť žijí fcc mřížky. No to ovšem není vše, ono se to stupňuje. Včera jsem se poklidně učila kvantovou mechaniku, udělala si svoje zamilované latte a hezky si sedla a jala se míchat to pěkné, dvoubarevné pití. Že se navrchu zformuje něco, co mi nápadně připomíná nějakou spirální galaxii jsem si zvykla, to jsem si všimla už dávno a nijak mě to neděsí. Nicméně jak jsem ono latte míchala, všimla jsem si, že jak se promíchává mléko s kávou, připomíná to mračna na Jupiteru, což mi implikovalo poruchovou teorii, která je demonstrovatelná na jovickém vlivu na Zemi... no mé úvahy mě vyděsily, takže jsem si následně na sešit půlku latte vylila.
Nicméně k mému překvapení stránka nepropila a mě pro změnu napadlo, že protunelovat energiovou bariéru, to ty elektrony zvládnout, ale že se blbé kafe nepropije...

...jo a v tuhle chvíli člověku dojde, že to není v pořádku. To je přesně ta chvíle, kdy se má zavřít sešit. Stejně zkoušku z kvantovky vidím bledě.