Do Prahy a zase zpátky

Člověk občas dělá hovadiny. Já se kupříkladu rozhodla navštívit Prahu a to v takovém časovém horizontu, že 18:30 přijedu a 21:30 zase odjedu (ať žijou fykosí schůzky...). No předešlý den jsem si pořídila jízdenky na vlak a nějak si zafixovala, samozřejmě naprosto špatně, že vlak jede 16:41. No co, bylo krátce po druhé, já se pomalu začala oblékat, abych stihla ještě poslat maily, kolem třetí už jsem finišovala skoro se vším, kouknu na IDOS a hele, vlak jede 15:41. Když jsem to zjistila, bylo 15:11. Hystericky jsem vypla notebook, naházela věci do tašky a s kabátem v náručí jsem vyběhla z bytu. Ve výtahu jsem jen zkontrolovala doklady a z baráku vyběhla jak žízená střela. Normálně takové blbosti, jako běhání na zastávku nedělám, ale koukám, že existují výjimky. Na zastávku jsem si doběhla tak akorát, čekala jsem jen chvíli, troleják projel všechno na zelenou a já se začala těšit, že to stihnu. No bohužel jsem drahocené tři minuty zabila čekáním na tramvaj... a pak nastalo peklo...
Stáli jsme snad na každé červené a čekali na každého, kdo se tu tramvaj snažil doběhnout. Měla jsem pocit, že je to naschvál. Nicméně na nádraží jsem dojela 15:40. Jak na potvoru jsem čekala, až projedou všechny tramvaje, lidi se mi motali pod nohy... a závěrem mého městského sprintu byl pohled na zadní světla mého vlaku, který mizí v dálce... tak jsem kopla do zdi a přemýšlela, co teď. Tak autobus. Poklusem jsem to vzala ke stánku Student Agency, kde mi neochotný pán sdělil, že se můžu třeba jít vycpat, že ve čtyři me vedle stevardky neposadí... no co, tak Eurolines. Jo ti místo měli. Tak jsem v 16:00 seděla v buse a snažila se nevykašlat plíce.
Na obranu té cesty... před vysočinu se jelo pěkně, byla krásně vidět Venuše a mladý Měsíc. Tím bohužel výčet positiv končí, neboť v buse nefungovala světýlka, tak jsem se ani učit nemohla. Obvzláště dobrodružné bylo jít po tmě na záchod.
No jediné, co mě utěšuje je fakt, že jsem stihla schůzku...

Cesta zpátky se naštěstí obešla bez problémů. Dokonce jsem narazila na milého průvodčího, měla pro sebe kupé (bohužel už jsem neměla nějak energii na to učení) a tak vůbec. Prostě mám vlaky ráda. Jediným drobným nedostatkem byla doba, kdy vlak přijel. 0:16. Rozjezd v háji, další jel v jednu, byla mi zima a toužila jsem po posteli. Tak jsem si dala jednu půlnoční procházku po Brně a vrátila se zpátky na nádraží tak akorát, abych nastoupila do rozjezdu. Netřeba dodávat, že doma jsem do postele spadla jak zabitá. Takových dnů už víc ne...