Kvantování běžného života

Tak si říkám, že dnešní příhoda by se mohla uvést docela dobře jako vtip: Jdou tak tři fyzici na jídlo...


... ale ono jde o reálný příběh. To si tak sedím v menze se dvěma spolužáky (kolegy, chcete-li:)) a přemýšlíme nad tím, jestli je to jídlo v menze dostačující.
Člověk má dva stavy - najezený a hladový (takový spinor to je:)). No a my bychom vlastně chtěli mezi těmi stavy nějak přelézt, což by měl zařídit operátor stravovacího zařízení. Bohužel, jak to tak bývá, operátorem může být i identita. A taková menza, to je identita jak vyšitá. Člověk přijde hladový a odejde hladový.
Ale takový operátor restaurace, to je jiná. Otázkou zní, jestli operátor menza někdy může způsobit změnu stavu. Něco jako tunelování. No ještě jsem to nezažila, ale třeba jednoho dne to půjde.

A takto prosím aplikujeme kvantovou fyziku do praxe...

Tiskárna rebelka

Asi dva dny zpátky jsem měla takovou potřebu vytisknout si nějaký nesmysl (pravděpodobně něco do školy). Tak jsem zapla desktop, nahodila zlé widle a hurá na tisk. Nicméně stisknu tlačítko na tiskárně a nic. Tak jsem koukala, kde je problém. Mrknu pod stůl, hle není zapnutá zásuvka. Tak jsem nahodila zásuvku s tím, že teď už to musí jet. No ani omylem. Tak jsem prozkoumala, jestli je zapojená do počítače i do zásuvky, všechno fajn. Tahle kontrola byla mimochodem hrozně stresující, neboť jsem musela šáhnout za počítač, kde se nikdy nikomu nechce uklízet a mám pocit, že tam za chvíli vznikne nějaká velmi vyvinutá kultura. Rezignovaně jsem koukala na tiskárnu, nicméně ani to nečekaně nepomohlo :)
Dneska ráno jsem si říkala, že už měla klid, tak jí zkusím znovu přemluvit ke spolupráci. Zase nic. Tak jsem si pěkně zanadávala a kopla do napájení (máme sofistikovanou tiskárnu co prostě nemůže mít obyčejnou šňůru a musí mít obrovské napájení). A hle koukám, že ten pitomý kabel, co jde z té hloupé krabičky k tiskárně není zastrčený nadoraz. Takže jsem skoro tři dny přemýšlela, kde je nějaká SW chyba a podobně, abych pak jenom přizastrčila kabel. Jo tohle nespraví den...

Be connected

Tak jsem se svým iTelefonem podlehla touze být všude online a mít své virtuální přátele neustále v kapse. Tak jsem tak jela do Prahy a říkala jsem si, ha prima, nebudu se dvě a půl hodiny nudit (a nebudu se učit :)) a budu vylepená na icq. Ale chyba lávky, na tratích českých drah prostě není EDGE. Takže kulový a ne připojení. Sice jsem tam i zpět jela vrcholně pohodlnými vláčky, ale operátor zjevně nepočítá s cvoky mého kalibru (kdo by dělal internetové bankovnictví z vlaku třeba že... můžu já za to, že jsem tu fakturu nezaplatila dřív?).
Poučení pro příště je veskrze jednoduché, nespoléhat na to, že na trati je signál, poněvadž není. Nebo je jen střídavě. Což iTelefon zmátlo a pak mi tvrdil, že EDGE není ani v Praze (což byla učiněná dzost :))

Skylights fotky

Tak jsem zase po dlouhé době byla pilná a hodila nějaké fotky do digitálního éteru. Zase pro změnu obloha a pokud máte pocit, že je teď nějak moc teplo, tak jednu skoro ledovou na ochutnání...

Janapka v domácnosti

Dneska jsem se rozhodla být hrozně pilná. Primárně proto, abych nemusela dělat nic, co zavání povinností, ale to je vedlejší. Pěkně jsem si přepsala přednášku a tak koukám na ten tmavě hnědý stůl (mimochodem tmavý nábytek je zlo...)... potřeboval by umýt. Vzhledem k podnikavé náladě jsem se rozhodla lokalizovat prostředek na mytí dřeva a hurá na úklid. Problém nastal už v první fázi, tedy v hledání prostředku. Měla jsem zafixované, že je ve skříňce pod umývadlem, tak jsem ji otevřela a najednou na mě vypadla nějaká věc, co se ihned vylila a na koberečku před umývadlem začala pěnit. Zvědavě jsem koukala co se stane a když show nepokračovala, identifikovala jsem v rozlitém svinstvu Ariel odstraňovač skvrn.
No co, tak se to rozlilo, to se stává... vrhla jsem se pro vlhkou hadru s tím, že tu lehce slizkou věc utřu. Nicméně vlhká hadra + odstraňovač skvrn = spousta pěny. Tak jsem zvýšila úsilí s hadrou, nicméně pěna se pořád generovala. No naštěstí mě napadlo, že by mohly pomoci papírové utěrky. Sice jsem jich spotřebovala asi půlku role, nicméně pěny jsem se vítězně zbavila.

Prostředek na dřevo byl samozřejmě úplně jinde, ale alespoň jsem strávila půl hodinu života bojem s pěnou (hurá:P). Ale myslím, že můžu zaručit, že v koupelně na zemi už nemáme žádnou skvrnu.
A poučení z tohoto příběhu? Někteří lidé by se neměli snažit být užiteční v domácnosti...