Cable cars

Jednu věc si na San Franciscu prostě musí každý zamilovat. Cable cars... neboli takové ty šplhavé tramvaje historického vzhledu, co překonávají neuvěřitelně strmé sanfranciscké kopečky. (Takový Nob Hill pěšky, to je dílo...) Tyhle vozítka tu kupodivu neslouží jen pro turisty, ale jako úplně normální MHD. Lidi s cable cars jezdí do práce a do školy. Právě ona schopnost překonat kopec dělá z cable cars neuvěřitelně praktické vozidlo. Považte, San Francisco má 49 čtverečních mil a na tomto prostoru je přes čtyřicet kopců. Dostat se z nejrušnější ulice, Market Street, do přístavu trvá za pomocí autobusů něco kolem půl hodiny. Cable car je skoro o půlku rychlejší.

Navíc ten požitek z jízdy. Tohle přibližovadlo jezdí rychlostí 9 mph a na zastávkách viceméně jen přibržďuje. To je mimochodem další veselý fakt. Chodec má před autem, autobusem či tramvají vždy přednost, ale pokud jde o cable car, má přednost cable car. Z docela prostého důvodu. Ono se to jmenuje cable car, protože v podvozku je zařázení, které umí zachytit kabel, který je pod povrchem mezi kolejemi. A ten kabel prostě jede pořád dokola, takže není úplně triviální zabrzdit. Teda abyste si nemysleli, že pod celou tratí běží jeden kabel... je jich samozřejmě víc a přechytávají se. Nicméně když se jeden porouchá, tak smůla. A tohle zabrzdit vůbec není sranda. Mimochodem se k tomu stejně jako někdy na konci osmnáctého století stále používají dřevěné brzdy, které se mění každé tři dny.
Ono vůbec cable cars se změnily vcelku minimálně. Dodnes se otáčení provádí ručně pomocí velkého dřevěného kola, na které se cable car doveze, následně ji řidiči pootočí (ručně) a může jet zpátky.

A co je na nich tak zábavného? No ta jízda. člověk se jen drží madla, spokojeně si visí ven z cable car (tedy ne moc, já jsem málem kolemjedoucímu autu sejmula boční zrcátko) a rozhlíží se kolem... dokonce při téhle rychlosti jde i fotit! Jediná nevýhoda? Na Powell station, kde se otáčejí dvě linky je neustále fronta formované z senzacechtivých turistů. Ale staří popojít dva bloky a cable car je prázdná a člověk může naskočit. A úplně nejlepší je, když cable car jede z kopce :) Sice máte pocit, že se nekontrolovatelně rozjede a někde roztříští, ale za tu jízdu to stojí...

Počasí v San Franciscu

Je sranda, jak lidi dokáže šokovat má zpráva o počasí tu v San Franciscu. Abyste věděli, slovní spojení slunná Kalifornie neplatí o celé Kalifornii. Jedna výjimka je hodně výrazná, San Francisco. Momentální teplota je tu 13°C, denní průměrná okolo 18°C. Krom toho je tu mlha a většinou mrznu. Divné což? Ono to má hrozně jednoduché vysvětlení... V oceánu jsou studené a teplé proudy a západní pobřeží USA obtéká studený kalifornský proud. A ten se v Zálivu potká s teplým vzduchem z vnitrozemí a jak už to tak bývá, teplý vzduch je lehčí, ten studený zůstane dole... celé se to vysráží a máme mlhu, která tohle mikroklima udrží pěkně celý rok.
Ale stačí vyjet pár mil za San Francisco a je slunečno. No není to prima? Takže, jak řekl klasik...

The coldest winter I ever spent was a summer in San Francisco. -- Mark Twain

Haight - Ashbury

Dneska to bylo podruhé, co jsem se vydala směr křižovatka Haight - Ashbury. Proč je toto místo důležité? Je to místo, kde se zrodilo hnutí hippies, kde začala květinová revoluce. Ještě pořád mě toto dost zajímá na to, abych se tam vydala... No udělala jsem tak minulý týden, to jsem měla álo času a bylo tak nějak pošmourno a vůbec jsem to nestihla vnímat. Tak dnes.

Den byl neobvykle slunečný (pro mnohé jistě překvapení, ale tu v San Francisku je pořád mlha a zima :)) tak jsem si říkala, že tu ta atmosféra musí být. Vystoupila jsem nedaleko proslulé křižovatky, kde začínali kariéru Janis Joplin, Grateful Dead... a musím říct, že nic neilustruje zašlou slávu hnutí hippies lépe, než dnešní Haight - Ashbury. Tune in se nedostavilo možná jen u mě, kdo ví. Koupit si batikované tričko na Haight? Čtyřicet dolarů... tolik člověk nezaplatí ani v centru. Ale je to in, je to batika z Haight street. Hippies jsou tu byznys. Peace všude, kam se podíváš.

Ale co se musí nechat, roztodivní usmívající se lidé ještě pořád nevymizeli. Stačí si stoupnout na roh a pozorovat. Tu rozjařený vlasatý pár, tamhle zase slečna jak vystřižená z katalogu rané tvorby Vivien Westwood. Ta atmosféra tam pořád je, ale člověk se musí podívat hrozně hluboko pod kůži tomu byznysu, zapadnout to nějakého vintage obchůdku a chvíli se zastavit... nejlépe v čase a s květinou ve vlasech.

Fotky ze Švýcarska

Tak jo, fotky ze Švýcarska jsou k nalezení na mých stránkách,tedy přímo tady. Doufám, že se budou líbit, a že alespoň trochu vystihnout tu tak trochu netradiční švýcarskou atmosféru. Tak k prohlížení doporučuji sklenku dobrého vína a sýr, nejlépe švýcarský. A pokud tohle nemáte po ruce, tak alespoň čokoládu.

A jedna fotka na ochutnávku...

Záhada vyřešena

Tak jo, dneska jsem hledala na Googlu předpověď počasí pro San Francisco a kuk, už mám řešení pro What is 230? Je to reklama na elektromobil :). Ne že by tento fakt hrál důležitou roli v mém životě, ale jakou jsem měla radost, když jsem na to přišla.

What is 230

Tak jo... nějak mi to tu stagnuje, na to, že jsem hrozně daleko a hypoteticky bych sem měla postovat zážitky. Jenže ono to prostě nejde. Kolem se děje tolik věcí a když je nechci zmeškat, nesmím tu vysedávat.
Nicméně jedna věc mě naprosto fascinovala. S kolegyní ze školy jsme si byly pořídit lístky na loď směr Alcatraz (je třeba je zabookovat hrozně dopředu, taková hlavní turistická atrakce to tu je... teda vedle Golden Gate Bridge, ale ten je v jednom kuse v mlze, takže turisty asi tak nebere ;)). No ale to není to nejdůležitější. Směr přístav se jde po ulici hned vedle zálivu, Embarcadero se jmenuje a sem jsou situovány různé trhy, spousta pouličních umělců a kdoví co ještě. Tak si tak jdem po téhle zalidněné ulici a najednou kolem nás prošel člověk a oběma dal tričko. Prostě obyčejné khaki zelené tričko. Tedy obyčejné. Je na něm nápis 230. Říkáte si co to? No zezadu trika je napsáno www.whatis230.com. Ti kdo už na odkaz klikli jistě pochopili, že se to prostě nikdy nedozvíme (nebo alespoň v nejbližší době :)). Tohle mě prostě naprosto fascinovalo... a to se děje v celých Státech! Takže jsem se stala součástí tajemství 230...

Shrnuto a podtrženo, zatím nic mě tu tolik nešokovalo jako tohle...

Pozdravy ze San Francisca

Tak jsem se ocitla na druhé straně světa, než obvykle přebývám. Už celé čtyři hodiny si užívám svoji existenci na americké půdě a za chvíli padnu únavou, neboť jsem po cestě houby naspala. A kupodivu to není tím, že bych neměla pohodlí. Díky zmatkům na letišti v Amsterodamu mě přeložili z Economy class do First class. Pro ty, co neví o co jde... měla jsem soukromou televizi plnou aktuálních filmů a seriálů, výborné jídlo, šampaňské, osobně nás přišel pozdravit kapitán a ještě jsem dostala taštičku s mými oblíbenými cestovními věcmi, jako jsou letové ponžožky či klapky na oči. Jo a jako pozornost podniku takový keramický domek. Krom toho jsou sedadla velikosti křesel a dají se sklopit jako postel... ale takových zajímavých věcí co bylo kolem, to jsem to všechno musela zkusit že.

Na imigračním jsem si prima pokecala s úředníkem, poněvadž jsem byla první češka, kterou osobně poznal. Začínám si užívat, jak exoticky tu musím působit. Ale v tom domku, kde bydlím bydlí i jakási němka, tak zas tak exotická nebudu. A ještě jeden francouz, jinak to tu je taková malá asijská enkláva. No ale vypadá to na prima dovolenou zatím. Narozdíl od čech je tu příjemný vánek od oceánu a rozhodně žádné horko.

Takže...stay tunned for the San Francisco news ;)

Hektičnost cestovatelova života

Takže poslední pozdravy z ČR, dnes ráno jsem se vrátila ze Švýcarska a zítra mířím směr San Francisco. Tak jsem zvědavá, jak to v té Americe chodí, těším se a trochu bojím a v neposlední řadě se děsím přesedání mezi lety v Amsterodamu, tak mi držte palce. A tak vůbec se bojím, že jsem zapomněla nějakou veledůležitou byrokratickou blbost.
Ale ještě ke Švýcarsku, bylo tam božsky. Nabídnout mi někdo studium v Ženevě nebo Curychu, neváhám ani minutu. Krásná města. a ty Alpy, to je sen... Až budu mít v Kalifornii kouska času, zkusím na internet hodit fotky. Snad ten čas bude.
Takže držte mi palce... It's time to start living the life, you've imagined (ale to jsem bohužel neřekla já, ale Henry James).